Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 122/96 ECLI:CZ:US:1997:3.US.122.96 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for late filing after statutory 60-day deadline expired. Stayer failed to meet procedural requirements within legal time limits. Court rejected request for extension due to untimeliness. Stayer filed complaint after statutory deadline expired. Court dismissed complaint as procedurally inadmissible due to untimeliness. Stayer failed to correct formal defects within legal time limits. Court ruled complaint inadmissible for filing after statutory deadline. Stayer's complaint was dismissed because it was filed after the deadline. Court rejected complaint due to failure to meet procedural time limits.

Geschäftsnummer III.ÚS 122/96
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the Constitutional Complaint filed by the applicant J.M. against a regional court judgment. The applicant submitted a defective application for review of property restitution, which failed to meet formal requirements and was later corrected by counsel but still arrived after the statutory deadline. The Court determined that the 60-day filing period had expired on May 26, 1995, and thus the complaint was procedurally inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints must be filed within 60 days of the judgment's legal force, and failure to meet this deadline results in dismissal regardless of subsequent procedural corrections.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Complaint Statutory Deadline Procedural Admissibility Late Filing Formal Defects Legal Force Time Limit

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.
Protože stěžovatelka podala ústavní stížnost po lhůtě stanovené k jejímu podání, nezbylo než o této stížnosti rozhodnout, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno [§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].
§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 48 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
2), proto si Ústavní soud vyžádal (§ 48 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.) spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp.
§ 31 zák. č. 182/1993 Sb.
§ 31 zák. č. 182/1993 Sb. pro plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem.
§ 243/1992 Sb.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 122/96

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.M., zastoupené advokátem V.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 1995, sp. zn. 16 Ca 102/95, mimo ústní jednání, dne 17. 6. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :

Podáním ze dne 29. 4. 1996, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 3.5.1996, označeným jako "přezkoumání věci - restituce vrácení nemovitosti čp. 66 v D.,", domáhala se stěžovatelka "nezaujatého zvážení své žádosti a přezkoumání celé záležitosti" ve své restituční věci dle zákona č. 243/1992 Sb.

Podání stěžovatelky nesplňovalo formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, proto byly stěžovatelce dopisem ze dne 7. 5. 1996 tyto vady vytknuty a byla jí stanovena lhůta k jejich odstranění. Nato podáním ze dne 24. 6. 1996 sdělila stěžovatelka Ústavnímu soudu, že žádá o prodloužení lhůty

III. ÚS 122/96

k odstranění formálních vad podání z důvodů obtížného zajištění právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem. Přípisem ze dne 14. 8. 1996 bylo stěžovatelce vyhověno a lhůta k odstranění vad podání jí byla prodloužena o 60 dní. Poté stěžovatelka dopisem ze dne 8. 10. 1996 Ústavnímu soudu sdělila, že získala právní zastoupení a že formální vady podání, které jí byly vytknuty, budou právním zástupcem odstraněny ve stanovené lhůtě. Nato dne 11. 2. 1997 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání zpracované právním zástupcem stěžovatelky, označené jako doplnění návrhu ze dne 29. 4. 1996, které v podstatě obsahově bylo totožné s původním podáním stěžovatelky. Ani podání stěžovatelky doplněné právním zástupcem však nesplňovalo všechny formální náležitosti návrhu na zahájení řízení dle zákona č. 182/1993 Sb. (§ 72 odst. 2), proto si Ústavní soud vyžádal (§ 48 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.) spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 102/95, ze kterého bylo zjištěno, že rozsudek jmenovaného soudu shodné spisově značky ze dne 26. 4. 1995, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.ú. v L., ze dne 23. 1. 1995, sp. zn. 201/9-R/2941/92/Ver, byl potvrzen. Nabyl právní moci dne 26. 5. 1995. Pro úplnost je třeba dodat, že ani předložená plná moc zástupce stěžovatelky nesplňuje náležitosti stanovené v ust. § 31 zák. č. 182/1993 Sb. pro plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak již bylo uvedeno shora, ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 102/95, bylo zjištěno, že napadené rozhodnutí dotčeného soudu nabylo právní moci dne 26. 5. 1995. Od tohoto data, tedy od 26. 5. 1995, počala běžet zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti, kterou by případně stěžovatelka mohla podat proti jmenovanému rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytoval.

III. ÚS 122/96

Podání stěžovatelky, formálně vadné, bylo doručeno Ústavnímu soudu až 3. 5. 1996, tedy jednoznačně po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti. Vzhledem k této skutečnosti nejevilo se již Ústavnímu soudu účelné vést stěžovatelku k odstranění vady předložené plné moci svého právního zástupce, neboť takovýto postup jeví se již nadbytečný.

Protože stěžovatelka podala ústavní stížnost po lhůtě stanovené k jejímu podání, nezbylo než o této stížnosti rozhodnout, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno [§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 17. 6. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR