Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 8/96 ECLI:CZ:US:1996:2.US.8.96 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as filed 60 days after final judgment under procedural time limit rules.

Geschäftsnummer II.ÚS 8/96
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint because it was filed after the statutory 60-day deadline. The applicant claimed violations of property rights and equality, but the Court determined the complaint was procedurally inadmissible due to untimeliness. The court calculated the deadline starting from the effective date of the final judgment on November 6, 1995, expiring on January 4, 1996, while the complaint arrived via fax on January 5, 1996.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.; The 60-day period for filing a constitutional complaint is a procedural time limit that begins on the day the contested decision becomes legally binding, and failure to file within this period results in the dismissal of the complaint.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint procedural time limit 60 day deadline legal binding date dismissal of complaint procedural inadmissibility effective date judgment

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů.
§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.
Za této situace nezbylo než návrh mimo ústní jednání dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Procesně právní úprava lhůty k podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M. J., zastoupeného advokátem A. P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 1. 1995, sp. zn. 16 C 1534/94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 26. 9. 1995, sp. zn. 29 Co 352/95, za účasti vedlejšího účastníka paní J. H., zastoupené JUDr. J. V., t a k t o:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 16 C 1534/94, ze dne 16. 1. 1995, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, sp. zn. 29 Co 352/95, ze dne 26. 9. 1995, neboť jimi bylo porušeno jeho základní občanské majetkové právo, nebyla respektována rovnost postavení v občanskoprávních vztazích a výkon práv přiznaný napadeným rozsudkem zasáhl do oprávněných zájmů navrhovatele.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ve vyjádření ze dne 21. 2. 1996 odkázal na odůvodnění rozsudku, čj. 29 Co 352/95-23. Dále uvedl, že ústavní stížnost je ve svých tvrzeních, týkajících se porušení základních práv, neurčitá a v celém svém obsahu účelová, neboť stěžovatel jí sleduje přezkum rozsudku odvolacího soudu, k čemuž Ústavní soud není určen.

Vedlejší účastnice ve svém vyjádření ze dne 15. 3. 1996 uvedla, že v řízení před oběma soudy byla plně respektována rovnost účastníků v souladu s ustanovením § 18 a násl. o.s.ř. s tím, že rovněž tvrzený zásah do oprávněných zájmů je nedůvodný. Dále namítala, že odůvodnění ústavní stížnosti je navíc téměř totožné s obsahem odvolání, s nímž se krajský soud vypořádal.

Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Jak již bylo Ústavním soudem judikováno, např. pod

sp. zn. Pl. ÚS 37/93

, považuje Ústavní soud 60 denní lhůtu za lhůtu procesní, neboť zák. č. 182/1993 Sb., jenž ji upravuje, je procesním předpisem, který v případě opožděného podání návrhu přikazuje návrh odmítnout, zatímco v případě nedodržení lhůty hmotněprávní by bylo třeba podle obecných zásad návrh věcně zamítnout. Současně pro běh lhůty je určující znění citovaného ustanovení § 72, z něhož plyne, že prvním dnem 60 denní lhůty je již den právní moci napadeného rozhodnutí. Z doručenek, založených na č.l. 24 připojeného spisu Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 16 C 1534/94, Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, sp. zn. 29 Co 352/95, proti němuž není odvolání přípustné, bylo doručeno zástupci žalobce 13. 10. 1995 a zástupci žalovaného dle údajů obsažených v razítku ohledně data i podpisu dne 6. 11. 1995, tzn., že také nabylo dne 6. 11. 1995 právní moci. Poslední den 60 denní lhůty pro podání ústavní stížnosti dle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. připadl proto na 4. 1. 1996. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla zaslána Ústavnímu soudu prostřednictvím faxu až dne 5. 1. 1996, jde o návrh podaný po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Za této situace nezbylo než návrh mimo ústní jednání dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. 12. 1996