Constitutional Court annuls detention orders for violating Charter rights and requiring evidence-based justification.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court annulled lower court detention orders and suspended their enforceability due to procedural violations. The petitioner argued that detention lacked specific factual grounds and violated rights to legal counsel and an interpreter. The Court ruled that detention requires concrete evidence verified through proper judicial process, not mere hypotheses.
Legislator-Regeste
KI-generiertCharter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 8, 36, 37; Art. 7: Detention orders must be based on concrete facts verified through proper judicial process, and suspects must have access to legal counsel and an interpreter.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
K rozhodování soudu o vazbě
Ústavní soud
rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců
ve věci podané ústavní stížnosti D. N. V., za účasti účastníka
řízení Městského soudu v Praze, zastoupeného JUDr. J. Ť., proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10. 1996, sp. zn. 44 To
1371/96, t a k t o :
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn.
44 To 1371/96 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu
6 ze dne 25.8. 1996, sp. zn. 6 Nt 347/96, se z r u š u j í .
II. Řízení o návrhu na odložení vykonatelnosti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn. 44 To 1371/96, ve
spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8.
1996, sp. zn. 6 Nt 347/96, se z a s t a v u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Dne 15.12. 1996 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatele
učiněnou telegraficky. Toto podání bylo dne 20.12. 1996 ( převzato
k poštovní přepravě dne 18.12. 1996) doplněno písemným podáním, ve
kterém stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud
1) zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8. 1996,
sp. zn. 6 Nt 347/96 ve spojení s usnesením Městského soudu
v Praze ze dne 18.10. 1996, sp. zn. 44 To 1371/96 a
2) odložil vykonatelnost napadených usnesení jak Obvodního soudu
pro Prahu 6, tak i Městského soudu v Praze
Návrh odůvodňuje stěžovatel tím, že shora citovanými
usneseními obecných soudů byla porušena lidská práva a svobody
zakotvené v čl.8 odst.3 a 5, čl. 36 odst.1 a čl.37 odst. 3 Listiny
základních práv a svobod ( dále jen "Listina").
Nezákonný postup Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského
soudu v Praze stěžovatel spatřuje jednak v tom, že jednoznačně
nebyly splněny zákonné podmínky, za kterých může být vazba
uvalena, a jednak příslušné orgány činné v trestním řízení
nezvolily při rozhodování o vazbě správný procesní postup.
Konkrétně stěžovatel namítá : V době rozhodování o vazbě
neexistovaly konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků
uvedených v § 67 písm.a),b tr. řádu. Skutečnosti odůvodňující
vazbu byly zjišťovány procesně neúčinným způsobem, tj. příslušné
informace nebyly zjišťovány procesní formou jako důkazy
příslušného druhu. Listina ( čl.8 odst.3) i trestní řád (§ 77)
ukládají, aby zadržená osoba byla před rozhodnutím o vazbě
vyslechnuta : tato podmínka nebyla splněna. Obviněný (stěžovatel)
je cizinec, který neovládá jazyk, ve kterém se vede jednání,
a jako takový má nárok na tlumočníka ( čl.7 odst.4 Listiny). Tento
nárok mu orgány činné v trestním řízení neumožnily realizovat.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření podle § 42 odst.3
zák.č. 182/1993 Sb. uvedl, že v daném případě byly splněny
podmínky, za kterých může být vazba uvalena, stejně jako byl
zvolen vhodný procesní postup příslušných orgánů. K námitce
uplatněné v ústavní stížnosti a poukazující na porušení Listiny
zabezpečující nárok na tlumočníka Městský soud v Praze uvedl, že
k zásadnímu zkrácení práva obviněného nedošlo proto, že obviněný
má v České republice povolen trvalý pobyt a že je zde s rodinou
a navíc obviněný uvedenou námitku neuplatnil ve své stížnosti
proti usnesení o vzetí do vazby. Městský soud v Praze zdůraznil,
že v době rozhodnutí o vzetí do vazby zpravidla nejsou shromážděny
důkazy, které lze použít v řízení před soudem, rozhodnutí o vzetí
do vazby je zpravidla činěno na počátku trestního řízení a vychází
především z poznatků policie učiněných postupem podle § 158
odst.3,4 tr. ř. V průběhu dalšího řízení je pak teprve možné
zjišťovat skutečný stav věci, což je rozhodující pro podstatu
věci.
Po přezkoumání spisového materiálu dospěl Ústavní soud
k závěru, že v daném případě byla ústavní stížnost podána
oprávněně a že je proto třeba podané ústavní stížnosti vyhovět.
Podstatnou váhu má skutečnost, že v dané kauze (trestní
stíhání obviněného-stěžovatele) rozhodoval již jednou Ústavní
soud, který rozhodl dne 22.5. 1997 svým nálezem, sp. zn. III.ÚS
287/96 tak, že zrušil příkaz k domovní prohlídce vydaný Obvodním
soudem pro Prahu 6 vůči obviněnému - stěžovateli. Na podkladě
nezákonně vydaného příkazu k domovní prohlídce byla provedena
domovní prohlídka a byly zjištěny a zajištěny důkazy použité
k trestnímu stíhání stěžovatele. Ústavní soud, který citovaný
příkaz k domovní prohlídce zrušil, konstatoval, že příkaz byl
vadný jednak v tom, že osoba, proti které příkaz směřoval, nebyla
v příkazu řádně označena, dále v tom, že nebyl řádně označen
policejní orgán, který příkaz k domovní prohlídce následně
realizoval, a navíc příkaz k domovní prohlídce nebyl podepsán
příslušným soudcem. Pokud jde o samotný průběh domovní prohlídky
Ústavní soud konstatoval, že se zadrženým - stěžovatelem bylo
zacházeno ponižujícím způsobem a nebylo mu umožněno uplatnit
ústavně zaručené právo na tlumočníka. V podrobnostech lze odkázat
na citovaný nález.
Podle čl.8 odst.5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč
z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí
soudu. Základní podmínkou pro vzetí obviněného do vazby je, že jde
o osobu obviněnou, tj. osobu, které bylo podle § 160 odst.1 tr.ř.
sděleno obvinění. Nedostatkem platné právní úpravy je okolnost, že
soud při rozhodování o vazbě podle § 68 tr.ř. stejně jako
nadřízený soud rozhodující o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě
[ § 74 odst.1, § 146 odst.2 písm.c) tr.ř. ] přezkoumává
v přípravném řízení pouze důvodnost vazby, nikoliv však důvodnost
trestního stíhání. Soud, když při rozhodování o vazbě zjistí, že
trestní stíhání obviněného je nedůvodné, nemůže zastavit trestní
stíhání ani dát závazný pokyn pro další postup v přípravném
řízení. Důsledky plynoucí ze závěru soudu, že obvinění není
důvodné, se však mohou a mají bezprostředně projevit pouze v tom,
že obviněný bude propuštěn na svobodu (je-li ve vazbě), anebo tím,
že do vazby nebude vzat (není-li ve vazbě).
Ze shora uvedeného pro posuzovanou ústavní stížnost vyplývá:
V daném případě nebyla splněna základní podmínka pro rozhodnutí
o vazbě v tom, že by trestní stíhání stěžovatele bylo provedeno
řádným procesním postupem. Trestní stíhání obviněného
- stěžovatele se v daném případě opírá o nezákonné opatření
důkazů, protože domovní prohlídka, kterou byly důkazy vyhledány
a opatřeny, byla vykonána na základě příkazu k provedení domovní
prohlídky, který byl Ústavním soudem zrušen jako protiústavní.
Orgán činný v trestním řízení získal tedy důkazy způsobem hrubě
odporujícím trestnímu řádu, a sice neoprávněným zásahem do domovní
svobody. Takový postup je v rozporu s článkem 12 Listiny, jak již
jednou konstatoval Ústavní soud. Z toho vyplývá, že důkaz získaný
na základě neoprávněného zásahu do domovní svobody musí být
procesně neúčinným. Procesní vada, která se seběhla při
dokazování, měla vést Obvodní soud pro Prahu 6 k tomu, aby v dané
chvíli a dané situaci stěžovatele do vazby nevzal a Městský soud
v Praze k tomu, aby obviněného - stěžovatele z vazby propustil.
Stěží může obstát rozhodnutí o vazbě, které bylo učiněno na
základě zásahu označeného Ústavním soudem za protiústavní. Tuto
okolnost považuje Ústavní soud za stěžejní pro rozhodnutí o podané
ústavní stížnosti.
Ostatní námitky uplatněné v ústavní stížnosti, tj. že
zadržená osoba nebyla vyslechnuta, že chyběly konkrétní
skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v § 67
písm.a),b),c) tr.ř. (chyběly konkrétní důvody vazby), že obviněný
nemohl využít ústavního práva na zajištění tlumočníka, považuje
rovněž Ústavní soud za správné a odůvodněné. V podrobnostech je
možné odkázat buď na podanou ústavní stížnost, nebo na již
citovaný nález Ústavního soudu, sp. zn.
III.ÚS 287/96
. Ze
spisového materiálu vyplývá, že rozhodnutí o vazbě je založeno
převážně na dohadech a hypotetických soudech, o čemž svědčí
i způsob, jakým jsou napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu
6 a Městského soudu v Praze odůvodněna. Za skutečnost odůvodňující
nařízení vazby se považuje jen určitá situace ve vztahu k povaze
činu či k osobě obviněného. Obviněný je občanem Vietnamské
republiky, tato okolnost však sama o sobě vytváří pouze abstraktní
možné nebezpečí, nikoli konkrétní skutkově podloženou hrozbu, jež
má být vazbou odstraněna.
K názoru Městského soudu v Praze, že rozhodnutí o vazbě je
třeba učinit v časové tísni a že je takové rozhodnutí zpravidla
uskutečněno na základě poznatků, které nelze použít jako důkazy
v trestním řízení, je třeba konstatovat, že tento právní náhled
Městského soudu v Praze není správný. Trestní řád nedává přímou
odpověď na otázku, jakým způsobem mají být skutečnosti
odůvodňující vazbu zjišťovány. Materiály tohoto druhu mohou být
a v praxi také často jsou mimoprocesní povahy. Samotné operativní
či obdobné poznatky však nařízení vazby dostatečně odůvodňovat
nemohou. Zásadně je třeba, aby tyto výchozí informace byly ověřeny
a fixovány procesní formou, tj. jako důkazy příslušného druhu. Je
tomu tak proto, že usnesení o nařízení vazby se musí opírat
o důkazy, které ji opodstatňují. Tak tomu v posuzovaném případě
nebylo.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že usnesením
soudů obou stupňů došlo k porušení čl.8 odst.2,3 a 5 a čl. 37
odst.4 Listiny, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku nálezu
uvedeno.
Pokud se týká návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti
napadených rozhodnutí, vzal v této části stížnosti právní zástupce
stěžovatele své podání zpět, což bylo usnesením Ústavního soudu
schváleno a po částečném zpětvzetí návrhu bylo řízení o odložení
vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 77 zák.č. 182/1993
Sb. zastaveno.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze
odvolat.
V Brně dne 10.prosince 1997
USPrnPP
Právo na právní pomoc a tlumočníka