Constitutional complaint dismissed as untimely; applicant exhausted remedies and did not meet extended filing criteria.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint regarding lower court rulings on innovation fees. The applicant argued the courts exceeded their authority and violated his right to judicial protection, claiming the case's significance justified an extended filing period under § 75(2)(a) of the Constitutional Court Act. The court determined the complaint was inadmissible because it was filed after the statutory 60-day deadline had expired, and the applicant had fully exhausted all available legal remedies, meaning the extended filing provision did not apply.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints filed after the statutory deadline are inadmissible unless the applicant has not exhausted all legal remedies, which excludes cases where all proper appeals have been utilized.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
K aplikaci §75 odst. 2 písm a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J.Š., proti rozhodnutí Obvodního soudu v Praze 10, sp. zn. 14 C 333/91, ze dne 16. 12. 1993 a Městského soudu v Praze, sp. zn. 13 Co 212/94, ze dne 10. 6. 1994,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se svou ústavní stížností podanou Ústavnímu soudu dne 24. 5. 1995 domáhá zrušení pravomocných rozsudků Obvodního soudu v Praze 10, sp. zn. 14 C 333/91, ze dne 16. 12. 1993, a Městského soudu v Praze, sp. zn. 13 Co 212/94, ze dne 10. 6. 1994, kterými byla zamítnuta jeho žaloba na zaplacení odměny za zlepšovací návrh. Městský soud v Praze při potvrzení výroku o zamítnutí žaloby soudem I. stupně nevyslovil přes návrh žalobce přípustnost dovolání. Ústavní stížnost odůvodňuje stěžovatel nesouhlasem s právním posouzením případu, kdy odvolací soud překročil dle stěžovatele svoji pravomoc vymezenou mu v čl. 95 odst. l Ústavy, který stanoví bezpodmínečnou vázanost soudce zákonem při jeho rozhodování. V postupu odvolacího soudu stěžovatel dále spatřuje dotčení jeho práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stížností napadené soudní rozsudky mají podle stěžovatele obecnější závažnost, neboť zasahují do rozhodování o kvalifikaci inovací v podnicích a náprava tohoto stavu zcela zřejmě a ve značné míře přesahuje osobní zájmy stěžovatele a je v zájmu zachování liberalizovaných vztahů ve zlepšovatelství. Stěžovatel má proto za to, že na uvedenou ústavní stížnost lze vztáhnout ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a nelze tedy tuto ústavní stížnost odmítnout, i když byla podána po lhůtě stanovené v § 72 tohoto zákona.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 14 C 333/91, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že ústavní stížností napadená rozhodnutí soudů obou stupňů nabyla právní moci dne 8. 8. 1994. Tímto dnem tedy, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., počala běžet stěžovateli zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti a jestliže tedy byla ústavní stížnost stěžovatele Ústavnímu soudu podána teprve dnem 24. 5. 1995, stalo se tak po uplynutí lhůty zákonem stanovené pro její podání, a proto musela být podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnuta. Pokud stěžovatel v této souvislosti poukazoval na to, že jeho stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy a dovolával se tak ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, k tomu je třeba uvést, že aplikace tohoto ustanovení v daném případě možná není. Použití uvedeného ustanovení přichází totiž v úvahu, s ohledem na jeho znění, pouze v těch případech, je-li ústavní stížnost nepřípustná, tedy v případech, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tak tomu však v případě stěžovatele není, neboť stěžovatel, jak bylo zjištěno z obsahu připojeného spisu, využil všechny řádné opravné prostředky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 1995