Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 100/95 ECLI:CZ:US:1995:3.US.100.95 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding property rights and evidence evaluation.

Geschäftsnummer III.ÚS 100/95
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's request to annul a regional court judgment confirming property ownership disputes. The applicant argued that the lower courts violated his property rights by failing to recognize his exclusive ownership over specific real estate against a restitution claimant. The court dismissed the complaint as manifestly unfounded because the general courts did not contradict constitutional principles of a fair trial or the right to property.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are rejected as manifestly unfounded when the general courts' evidence evaluation does not violate constitutional principles of a fair trial or fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
manifestly unfounded complaint evidence evaluation review property rights dispute constitutional jurisdiction limits fair trial principles

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li, že jde o návrh z j e v n ě neopodstatněný /§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb./.
čl. 81 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.
čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.
81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb./, proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod /čl.
čl. 83 Ústavy ČR
1/1993 Sb./, proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod /čl. 83 Ústavy ČR/.
čl. 82 Ústavy ČR
Z ústavního principu nezávislosti soudů /čl. 82 Ústavy ČR/ vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu; jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 132 o.
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
Obecné soudy při hodnocení důkazů se nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a tím ani do rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jehož se navrhovatel dovolává.
§ 132 občanského soudního řádu
82 Ústavy ČR/ vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu; jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 132 o.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 100/95-11 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele M.B., zastoupeného advokátem JUDr. K.V., o návrhu ze dne 8. května 1995, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 16. května 1995, se navrhovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 1995, sp. zn. 16 Co 50/94. Uvedl, že označeným rozsudkem se cítí poškozen na majetkových právech, když odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. října 1993, č. j. 8 C 237/92-66. U Okresního soudu v Náchodě podal žalobu, kterou se domáhal mj. určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to objektu, evidovaného pod čp. 369/b na stp. č. k. 726 o vým. 3.148 m2, zahrady čp. 437/5 o vým. 1.338 m2 a nemovitosti čp. 450 se stp. č. 762, vše v kat. ú. M. Soud I. stupně návrhu nevyhověl, žalobu na určení vlastnictví zamítl, Krajský soud

III. ÚS 100/95-12

v Hradci Králové pak zamítavý výrok potvrdil. Ve stížnosti k ústavnímu soudu navrhovatel znovu poukázal na své přesvědčení, že B.B., která uplatnila restituční nárok na vydání nemovitostí, není osobou oprávněnou, tou je pouze on, jen jemu měly být nemovitosti vydány a soudem pak určeno, že je jejich výlučným vlastníkem.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou /§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb./. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li, že jde o návrh z j e v n ě neopodstatněný /§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb./.

S ohledem na obsah stížnosti, na citovaná ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., jakož i na stanovisko, jež Ústavní soud ČR zaujal ve svých rozhodnutích /III. ÚS 23/93 aj./, byl návrh navrhovatele shledán zjevně neopodstatněným a byl ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut.

Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy /čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb./, proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod /čl. 83 Ústavy ČR/. Z ústavního principu nezávislosti soudů /čl. 82 Ústavy ČR/ vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu; jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval /III. ÚS 23/93/

III. ÚS 100/95-13

Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Obecné soudy při hodnocení důkazů se nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a tím ani do rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jehož se navrhovatel dovolává. Závěry, k nimž na základě tohoto hodnocení soudy dospěly, jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování.

Z těchto důvodů bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno /§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb./.

V Brně 13. května 1995

JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj