Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2/93 ECLI:CZ:US:1994:4.US.2.93 KI-generiert

Conclusive judgment on performance claim bars constitutional complaint for determination of action due to lack of subject matter.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2/93
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Š. against the final judgment halting proceedings for lack of subject matter. The applicant argued that a prior judgment denying his exclusive right to produce specific engines violated his constitutional rights, but the Court found the final judgment on performance inherently barred the determination action. Consequently, the Court ruled the complaint was clearly unfounded as the applicant could not remedy the previous loss through a determination claim.

Legislator-Regeste

KI-generiert

článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR; § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A final judgment on a claim for performance constitutes a bar to a subsequent action for determination of the action due, thereby precluding a constitutional complaint based on such a procedural obstacle.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal final judgment on performance bar to determination action lack of subject matter procedural exhaustion requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
Ústavní stížnost může mít úspěch pouze při splnění základní podmínky, totiž, že pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 72 odst.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
d) Ústavy ČR, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
§ 104 o. s. ř.
Tato podmínka není však v projednávané věci splněna, neboť řízení o věci bylo podle ustanovení § 104 o. s. ř. zastaveno pro nedostatek jeho podmínek, a to pro překážku věci rozsouzené ( § 159 odst.
§ 159 odst. 2 o. s. ř.
zastaveno pro nedostatek jeho podmínek, a to pro překážku věci rozsouzené ( § 159 odst. 2 o. s. ř.).
§ 9 odst. 3 zákona č. 519/1991 Sb.
článek III. odst. 2 zákona č. 519/1991 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavnímu soudu nezbylo proto než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění jako překážka pro zahájení řízení o žalobě na určení věci.

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. ledna 1994 ve věci ústavní stížnosti Š., zastoupené advokátem JUDr. M.H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 1993, čj. 15 Cm 552/92-31 potvrzenému usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 1993 čj. 3 Cmo 186/93-39, jimiž řízení bylo zastaveno, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost může mít úspěch pouze při splnění základní podmínky, totiž, že pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Tato podmínka není však v projednávané věci splněna, neboť řízení o věci bylo podle ustanovení § 104 o. s. ř. zastaveno pro nedostatek jeho podmínek, a to pro překážku věci rozsouzené ( § 159 odst. 2 o. s. ř.). Pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy takovou překážku věci pravomocně rozsouzené pro žaloby na určení již z toho důvodu, že jím byla současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno o plnění. Tuto neexistenci práva k dokumentaci k výrobě naftových motorů řady 310 a 230 a k výlučné výrobě těchto motorů na straně stěžovatele vyslovila sice svým rozhodnutím ze dne 12. listopadu 1991 čj. 2035/91/S KA, její rozhodnutí má však vzhledem k nové úpravě příslušnosti k rozhodování hospodářských, nyní obchodních, sporů (§ 9 odst. 3 zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád), stejně jako vzhledem k přechodným a závěrečným ustanovením uvedeným v článku III. odst. 2 citovaného zákona stejné účinky a představuje stejnou překážku jako rozhodnutí soudu.

Stěžovatelé nemohli tedy cestou žaloby na určení zhojit to, čeho nedosáhli v předchozím sporu na plnění a již z tohoto důvodu napadená rozhodnutí nejsou svou povahou vůbec způsobilá porušit jejich ústavně zaručené právo nebo svobodu.

Ústavnímu soudu nezbylo proto než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. 1. 1994

doc. JUDr. Vladimír Čermák

soudce Ústavního soudu ČR