III.ÚS 4922/12 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Ing. Přemysla Chmelaře, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel napadá podle obsahu návrhu "rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012 č. j. 29 Co 253/2012-118 a Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012 č. j. 32 Nc 935/2012-55" a tvrdí, že těmito rozhodnutími byla zasažena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody. Navrhovatel současně uvedl, že návrh hodlá i nadále doplňovat, a proto žádá o poskytnutí odpovídající lhůty. V návrhu mimo jiné navrhovatel namítá podjatost všech soudců Ústavního soudu. K této námitce je třeba zdůraznit, že námitku podjatosti je třeba vznést vůči konkrétním soudcům, nelze do ní zahrnout všechny soudce Ústavního soudu.

Shodně jako v předchozích řízeních téhož navrhovatele Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel se v minulém období opakovaně se svými návrhy obracel na tento orgán ochrany ústavnosti, přičemž evidentně ignoruje jeden z předepsaných předpokladů nutných k projednání ústavní stížnosti - povinné zastoupení advokátem (srov. § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V řízeních o těchto návrzích byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, jakož i o postupu vedoucímu k jejímu naplnění, stejně jako o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Není-li splněna podmínka povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem a při sepisu ústavní stížnosti advokátem, vyzývá (zpravidla) Ústavní soud stěžovatele.

Smyslem této výzvy a určení lhůty k odstranění vad podání podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách projednání věci Ústavním soudem. Z toho vyplývá, že pokud navrhovateli byly v předchozích řízeních poskytnuty takové informace, jež byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že se na Ústavní soud s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání požadavku na dalším poučení pro konkrétní řízení neefektivní a formalistické. Toto stanovisko Ústavního soudu je navrhovateli známé z předchozích rozhodnutí o jeho návrzích.

Za dané situace, v níž lze považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud navrhovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh soudcem zpravodajem odmítl, a to aniž by považoval za potřebné zabývat se včasností tohoto podání či vyčkávat případného odstranění vad návrhu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2013

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj