III.ÚS 3561/12 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Veverkové, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. června 2012 č. j. 25 Co 306/2012-83 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. dubna 2012 č. j. 115 EC 219/2011-64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 12. září 2012, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. září 2012 a odeslanou stěžovatelkou dne 13. září 2012, stěžovatelka napadla shora označená rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.

Stěžovatelce bylo doručeno usnesení Krajského soudu v Plzni dne 13. července 2012, lhůta pro podání ústavní stížnosti proto skončila dne 11. září 2012. Stěžovatelka odeslala svou stížnost dne 13. září 2012. Ústavní stížnost byla tudíž podána opožděně, jestliže se tak stalo až 13. září 2012. Ústavní soud připomíná, že zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout.

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný, aniž by se jevilo účelné vésti stěžovatelku k odstranění formálních vad podání (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2013

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu