IV.ÚS 3415/12 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným ve věci návrhu stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Růžičkou, advokátem, AK se sídlem U studánky 29, 170 00 Praha 7, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 8. 2011 č. j. 34 C 598/2007-128 a Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2012 č. j. 29 Co 566/2011-170, takto:
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 3415/12 · Ústavní soud České republiky: stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstranění této vady, aniž by stěžovatele předtím k nápravě vyzval. Stěžovatel toto usnesení převzal dne 26. 9. 2012.
Full text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným ve věci návrhu stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Růžičkou, advokátem, AK se sídlem U studánky 29, 170 00 Praha 7, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 8. 2011 č. j. 34 C 598/2007-128 a Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2012 č. j. 29 Co 566/2011-170, takto:
Návrh označený jako "Doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. září 2012" se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem označeným jako "Doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. září 2012" se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů v jeho civilní věci pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 38 odst. 2 Listiny.
Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti tak, jak stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podání předmětného návrhu předcházela ústavní stížnost doručená Ústavnímu soudu dne 5. 9. 2012. Vzhledem k tomu, že se stěžovateli v minulosti opakovaně dostalo poučení o povinném zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, jež v řízeních o svých ústavních stížnostech nereflektoval, považoval Ústavní soud opětovné zprostředkování této informace za neefektivní a formalistické konání, a proto usnesením ze dne 12. 9. 2012 č. j.
IV. ÚS 3415/12-4
stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstranění této vady, aniž by stěžovatele předtím k nápravě vyzval. Stěžovatel toto usnesení převzal dne 26. 9. 2012.
Dne 2. 10. 2012 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání vypracované zástupcem stěžovatele a označené jako "Doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. září 2012"; toto podání bylo datováno dnem 26. 9. 2012 a podáno k poštovní přepravě dne 1. 10. 2012.
Teprve v tomto podání bylo uvedeno, že stěžovateli byl rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 29. 8. 2012 č. j. 2419/12 určen k zastupování v řízení před Ústavním soudem "ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 29 Co 566/2011-170" JUDr. Miroslav Růžička. Přílohou tohoto návrhu byla plná moc udělená jmenovanému advokátovi stěžovatelem dne 6. 9. 2012, tedy ještě ve lhůtě k podání ústavní stížnosti zákonem o Ústavním soudu stanovené (ustanovení § 72 odst. 3 citovaného zákona), neboť naříkaný rozsudek odvolacího soudu byl stěžovateli doručen - dle jeho vlastního tvrzení - 10. července 2012.
Z popsané chronologie procesních úkonů učiněných v řízení o stěžovatelově ústavní stížnosti je patrno, že návrh označený jako "Doplnění ústavní stížnosti ze dne 5. září 2012" byl podán opožděně, pročež Ústavní soud jej odmítl dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2012
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj