I.ÚS 3132/12 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Charvátova 11, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 28 C 238/2007 ze dne 24. července 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá s tvrzením porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v záhlaví označené rozhodnutí soudu I. stupně.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti, bylo napadené usnesení vydáno v řízení o žalobě stěžovatele o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedených u Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výši 110 000,- Kč a 70 000,- Kč. V uvedeném řízení nebyla, ač to - dle tvrzení stěžovatele - dosavadní výsledky řízení umožňovaly, připuštěna změna žaloby stěžovatelem u jednání navržená. Rozšíření žaloby o úroky z prodlení ze zbývající žalované částky (po částečném zpětvzetí žaloby) navrhl stěžovatel jako reakci na do té doby nejednotnou rozhodovací soudní praxi ohledně úroků z prodlení v případě nemajetkové újmy, sjednocenou rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/1010 dne 13. 4. 2011. Soud své rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby, jím pouze vyhlášené u jednání a zachycené v protokolu o něm, neodůvodnil, písemně nevyhotovil a stěžovateli nedoručil, kterýmžto postupem bylo dle stěžovatele, dovolávajícího se i judikatury Ústavního soudu, která nebyla respektována, porušeno jeho právo na soudní ochranu, neboť soud při nalézání práva porušil stanovený postup.

V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal i při vědomí názorů, jež jsou obsaženy v judikatuře, jíž se stěžovatel dovolává. Stěžovatelem označená rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 114/97

,

I. ÚS 801/08

,

II. ÚS 455/03

,

I. ÚS 289/95

se týkala částečně skutkově odlišných případů, kdy vesměs šlo o nepřipuštění změny žaloby - změny petitu ve věci samé; u jedné z nich -

sp. zn. II. ÚS 455/03

mohlo při nepřipuštění změny žaloby hrát roli promlčení práva. Ve věci posledně označené šlo o restituční nárok, kde, jak Ústavní soud uvedl, třeba postupovat zvláště citlivě; přitom v odůvodnění téhož nálezu při úvaze, zda nedodržením stanoveného postupu došlo k zásahu do ústavně zaručených práv, dal zároveň najevo, že ne každá nezákonnost porušení těchto práv zakládá a není tedy vždy důvodem k poskytnutí ochrany před Ústavním soudem. O takový stav se podle přesvědčení Ústavního soudu, jakkoliv ústavní stížnosti přisvědčuje v tom, že napadené usnesení odůvodněno být mělo, jedná v projednávané věci, kdy při neprodleném uplatnění žaloby na zaplacení příslušenství pohledávky bylo lze, z hlediska zachování příslušných zákonných lhůt, dosáhnout téhož jako změnou žaloby.

Z uvedených důvodů Ústavní soud, zdůrazňující zároveň svou roli a připomínající, že není soudem nadřízeným soudům obecným, v dané věci důvod pro svůj kasační nález v poměru k rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž není řádný opravný prostředek přípustný, neshledal a ústavní stížnost proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 2. října 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu