II.ÚS 2517/12 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti I. S., zastoupeného Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem 28. října 3117/61, 702 00 Ostrava, proti usnesení rozhodce Mgr. Lubomíra Matěje sp. zn. 1706892/2012 ze dne 25. června 2012 takto:
Legislator headnote
AI generatedII.ÚS 2517/12 · Ústavní soud České republiky: Podaným návrhem se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí rozhodce vydaného podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v rozhodném znění, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 95 odst. 1 Ústavy.
Full text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti I. S., zastoupeného Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem 28. října 3117/61, 702 00 Ostrava, proti usnesení rozhodce Mgr. Lubomíra Matěje sp. zn. 1706892/2012 ze dne 25. června 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podaným návrhem se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí rozhodce vydaného podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v rozhodném znění, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 95 odst. 1 Ústavy.
Ústavní soud se návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že Ústavní soud není k projednání návrhu příslušný.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti rozhodnutí rozhodce, který není orgánem veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jak ostatně pramení též z ustálené judikatury samotného Ústavního soudu [srov. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 174/02
ze dne 15. července 2002 (U 20/27 SbNU 257) nebo usnesení
sp. zn. III. ÚS 32/06
ze dne 20. července 2006, která jsou dostupná v on-line databázi rozhodnutí Ústavního soudu na adrese http://nalus.usoud.cz]. Jak již Ústavní soud v prvně uvedeném rozhodnutí konstatoval, rozhodce nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Ústavní soud nemá, co by k těmto závěrům doplnil a v podrobnostech na ně odkazuje.
Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu pro nepříslušnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 23. července 2012
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj