III.ÚS 2234/12 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o návrhu stěžovatele P. Č. směřujícímu proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2012 č. j. 5 Aps 7/2011-145, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 15. 6. 2012, označeným jako ústavní stížnost, napadá stěžovatel v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým 1. byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2011 č. j. 44 A 53/2010-110, 2. rozhodnuto o nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovaným a 3. nepřiznána ustanovenému zástupci JUDr. Pavlu Černému odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatel při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení proto považovat nelze.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 424/09

,

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

sp. zn. III. ÚS 765/09

,

sp. zn. I. ÚS 787/09

,

sp. zn. Pl. ÚS 5/09

,

sp. zn. III. ÚS 291/09

,

sp. zn. I. ÚS 467/09

,

sp. zn. I. ÚS 786/09

,

sp. zn. II. ÚS 3891/11

a desítky dalších).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost spojenou s návrhem na zrušení shora specifikovaných ustanovení zákona bez jednání odmítl, přičemž jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2387/08

,

sp. zn. IV. ÚS 2386/08

,

sp. zn. II. ÚS 713/08

,

sp. zn. II. ÚS 1638/07

,

sp. zn. III. ÚS 847/07

, či

sp. zn. II. ÚS 1157/12

,

sp. zn. I. ÚS 783/12

,

sp. zn. IV. ÚS 1640/12

,

sp. zn. II. ÚS 1638/12

,

sp. zn. III. ÚS 1637/12

a další).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2012

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj