Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 2253/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2253.12.1 AI generated

IV.ÚS 2253/12 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 2253/12
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl dne 3. 7. 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. 3 Aps 1/2012, takto: Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 6. 2012, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 2253/12 · Ústavní soud České republiky: Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl dne 3. 7. 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. 3 Aps 1/2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 6. 2012, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není.

Stěžovatel se již vícekrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 1966/09

,

sp. zn. IV. ÚS 1796/09

a další).

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Uvedené je ostatně stěžovateli známo i vzhledem k usnesením Ústavního soudu

I. ÚS 3242/09

či

II. ÚS 1536/10

vydaných v jeho věcech.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu

odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj