I.ÚS 2020/12 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 12. června 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele V. J., zastoupeného Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2012 č. j. 9 To 36/2012-171 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2011 č. j. 92 T 94/2011-144, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci a tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Obecné soudy dle stěžovatele nerespektovaly obsah ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu potud, že v předmětné trestní věci provedené důkazy nesprávně a tendenčně v jeho neprospěch hodnotily, neodstranily jejich údajné nelogičnosti a rozpory a neprovedly jím navržený důkaz ve smyslu § 110 trestního řádu k přezkoumání znaleckého posudku vypracovaného MUDr. M. H. Stěžovatel vyslovil (s odkazem na jednotlivé závěry jmenované znalkyně) přesvědčení, že jemu přičítané jednání není takto řádně důkazně podloženo z toho pohledu, zda je plně trestně odpovědný. V důsledku takto konstruovaných námitek se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Tak tomu ovšem v daném případě není. Skutkové vývody obecných soudů jsou co do relací mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními přiléhavým a věcně přesvědčivým způsobem vyloženy, pročež na obsah jejich odůvodnění ve vztahu ke konzistentním myšlenkovým konstrukcím upínajícím se k hodnocení důkazní situace postačí, na coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), odkázat. Toto hodnocení se nevymyká argumentačnímu prostoru vymezenému provedenými důkazy a extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění s těmito důkazy, který konečně netvrdí ani stěžovatel, obecným soudům vytýkat nelze (kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

a další).

Ohledně námitky neprovedení důkazu znaleckým posudkem ve smyslu § 110 trestního řádu Městský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku dostatečným a ústavně akceptovatelným způsobem vyložil, proč předmětnému důkaznímu návrhu stěžovatele nevyhověl, a to zcela v intencích judikatury Ústavního soudu (kupř. nálezy

sp. zn. I. ÚS 733/01

,

III. ÚS 569/03

,

IV. ÚS 570/03

,

II. ÚS 418/03

).

Stěžovatel za této situace porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces neprokázal, a proto byla ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu