Legislator Case Law & Legislation
DE FR IT EN
Analyze in Legislator
II.ÚS 1635/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1635.12.1 AI generated

II.ÚS 1635/12 · Ústavní soud České republiky

Case Number II.ÚS 1635/12
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Open official source Machine-readable Markdown (.md)

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. Č., právně nezastoupen, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012 ve věci sp. zn. 6 As 39/2011, takto: Ústavní stížností se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být porušeno jeho základní právo garantované mu ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Legislator headnote

AI generated

II.ÚS 1635/12 · Ústavní soud České republiky: Č., právně nezastoupen, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012 ve věci sp. zn. 6 As 39/2011, takto: Ústavní stížností se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být porušeno jeho základní právo garantované mu ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. Č., právně nezastoupen, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012 ve věci sp. zn. 6 As 39/2011, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být porušeno jeho základní právo garantované mu ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z mnoha řízení o návrzích, jež navrhovatel v minulosti Ústavnímu soudu směřoval, vyplývá, že ignoruje povinné zastoupení advokátem (ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), přestože byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, stejně jako o postupu vedoucímu k jejímu splnění, jakož i o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

IV. ÚS 424/09

,

II. ÚS 289/11

,

I. ÚS 783/12

). Tvrzení uvedená navrhovatelem v jeho podání na této skutečnosti nic nemění.

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, který vyjádřil ve věcech navrhovatele opakovaně, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud postupoval v souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) a za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj