IV.ÚS 261/12 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. V., zastoupeného Mgr. Evou Kolbekovou, advokátkou, AK se sídlem v Kladně, Saskova 1961, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2011 čj. 25 Co 337/2011-131 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 23. 1. 2012 se Mgr. J. V. (dále jen "ustanovený zástupce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze (dále též jen "odvolací soud") vydané v řízení o náhradu škody ve výši 60 824 Kč, v němž byl ustanoveným zástupcem žalobce Ing. F. N.

II. Z ústavní stížnosti, napadeného a jemu předcházejícího rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Ing. F. N. se v řízení před obecnými soudy domáhal náhrady škody ve výši 60 824 Kč a nemajetkové újmy v částce 939 176 Kč, celkem 1 000 000 Kč s příslušenstvím.

Dne 30. 6. 2011 Okresní soud v Kladně (dále jen "nalézací soud") ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování žalovaného ve výši 63 400 Kč, která mu měla být po právní moci rozhodnutí proplacena z rozpočtových prostředků nalézacího soudu.

Dne 22. 9. 2011 odvolací soud k odvolání ustanoveného zástupce usnesení nalézacího soudu ze dne 30. 6. 2011 změnil tak, že výše odměny a hotových výdajů za zastupování žalobce ohledně jeho požadavku na zaplacení náhrady škody ve výši 60 824 Kč činí částku 19 600 Kč, jinak usnesení potvrdil. V odůvodnění mj. uvedl, že předmětem řízení byla náhrada škody ve výši 60 824 Kč; druhý samostatný nárok, který v této věci žalobce uplatnil (na poskytnutí nemajetkové újmy v penězích ve výši 939 176 Kč) byl (na základě rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010 č. j. 24 Co 117/2010-108) řešen v samostatném řízení vedeném tímto soudem pod sp. zn. 36 C 218/2010; v tomto řízení tak musí být také o odměně a hotových výdajích ustanoveného zástupce samostatně rozhodováno (ve vztahu k tomuto nároku).

III. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že postup odvolacího soudu, který vycházel ze zcela odlišného právního a skutkového posouzení věci, než jak učinil nalézací soud, byl zásahem do základních práv. S odůvodněním napadeného rozhodnutí vyjádřil nesouhlas a tvrdil, že k "rozdělení" žalované částky a řízení došlo až na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, a proto mu jednoznačně za řízení před nalézacím soudem náležela odměna z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč. Tímto postupem došlo k zásahu do práva zakotveného v čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") "s možným přesahem a porušením práva zakotveného v čl. 9 Listiny." Bylo porušeno i právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že neměl možnost se k novému posouzení věci odvolacím soudem jakkoliv vyjádřit; v této souvislosti poukázal na nález ze dne 21. 4. 2011

sp. zn. II. ÚS 2388/10

.

IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno odmítnout jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Tvrzení stěžovatele o porušení čl. 28 Listiny zaručujícího základní právo zaměstnanců na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky je zjevně neopodstatněné, neboť toto základní právo příslušní jen zaměstnancům, jak plyne např. ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996 sp. zn. Pl.ÚS-st. 1/96 (ST 1/9 SbNU 471); srov. též Wagnerová, Šimíček, Langášek, Pospíšil a kolektiv: Listina základních práv a svobod - Komentář, Wolters Kluwer ČR, 2012, str. 613, odst. 6.

Ústavní soud neshledal opodstatněným ani tvrzené porušení práva na spravedlivý proces vydáním tzv. překvapivého rozhodnutí, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zřetelně plyne, že o tomto nároku bude rozhodováno v řízení o poskytnutí nemajetkové újmy v penězích vedeném tímto soudem pod sp. zn. 36 C 218/2010; poukaz výše citovaný nález

sp. zn. II. ÚS 2388/10

byl v daném souvislosti nepřípadný.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu