IV.ÚS 922/12 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Turon, s. r. o., se sídlem v Brně, Hlinky 133/64, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2012 sp. zn. 72 C 892/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 12. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku městského soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Výše citovaným rozsudkem obecný soud vyhověl návrhu stěžovatelky a zavázal vedlejšího účastníka k úhradě jistiny ve výši 1.022,- Kč s příslušenstvím. Nicméně ve výroku II. určil stěžovatelce náhradu nákladů řízení vůči vedlejšímu účastníkovi pouze ve výši 5.280,- Kč, namísto 8.800,- Kč. S výrokem II. stěžovatel zásadně nesouhlasí, neboť obecný soud nevycházel z vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů, ale z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů. Dle náhledu stěžovatele nemá uvedený postup oporu v pozitivním právu, čímž dochází k výraznému zásahu do právní jistoty účastníků řízení. Obecné soudy aplikují výše uvedený postup na základě judikatury Ústavního soudu, kterou však považuje stěžovatel za protiústavní, neboť dochází k popření principu legitimního očekávání a odchýlení se od léta zažité praxe.

III. Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je z části nepřípustná a z části zjevně neopodstatněná.

Čtvrtý senát Ústavního soudu dále konstatuje, že se obdobnými stížnostmi téže stěžovatelky v minulosti již zabýval, např. ve věci evidované u Ústavního soudu pod

sp. zn. IV. ÚS 609/12

nebo

IV. ÚS 834/12

, a na svých závěrech v těchto usneseních uvedených nemá čeho měnit.

Z toho důvodu Ústavní soud na citované a stěžovatelce známé odůvodnění uvedených usnesení v krátkosti toliko odkazuje a předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části směřující proti výroku ve věci samé odmítá podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou a v části směřující proti výroku o nákladech řízení pak podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítá jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 28. března 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu