I.ÚS 3144/11 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. V. Š., 2) Mgr. M. K. a 3) J. H., všech zastoupených Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Olomouc, Na Střelnici 39, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 1. 2011, čj. 10 C 170/95 - 485, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. 6. 2011, čj. 12 Co 133/2011 - 513, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 10. 2011, stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o vydání nemovitostí, ve kterém jako žalobci neuspěli.

Dotazem u Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že dne 12. 1. 2012 bylo podáno dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 16. 6. 2011, čj. 12 Co 133/2011 - 513, tedy proti rozsudku, který stěžovatelé napadli touto ústavní stížností. Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 28 Cdo 1226/2012.

Ústavní soud se proto nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci omezovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, pokud před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je předčasný, a tudíž nepřípustný. Předmětná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecných soudů, z nichž shora označený rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem je dovolání podané k Nejvyššímu soudu, respektive rozhodnutí o něm. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to vážný zásah do kompetence Nejvyššího soudu, jako nejvyššího článku soustavy obecných soudů České republiky, při jeho rozhodování o dovolání, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

S ohledem na tyto závěry je podaný návrh nepřípustný, který usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudce zpravodaj odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2012

František Duchoň

soudce Ústavního soudu