I.ÚS 153/12 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti L. K., bez právního zastoupení, proti "zákonu č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím," spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 16. 1. 2012 doručen návrh označený jako "ústavní stížnost" na zahájení řízení ve věci zrušení zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. K podání byl připojen návrh na vydání předběžného opatření v následujícím znění:

"I. Městu Varnsdorf se nařizuje do doby rozhodnutí o Ústavní stížnosti pozastavit rozhodnutí o povolení ohlášených demonstrací ve městě Varnsdorf.

II. Toto předběžné opatření platí i pro ostatní města, která rozhodovalo o žádostech k zákonu o právu shromažďovacím."

Navrhovatel ústavní stížnost odůvodnil obavami ze zneužívání práva shromažďovacího různými extremistickými skupinami, zvláště pak ve městě Varnsdorfu. Tam ohlášené demonstrace mají vyvolávat řadu obav v občanech a mají přinášet ztížení pohybu po městě, ohrožení mravního vývoje mládeže a další negativní jevy. Cílem (blíže nespecifikovaných) shromáždění má být "rozdmýchávání rasových nepokojů a utlačování práv minority." Navrhovatel upozornil, že souběžně s návrhem k Ústavnímu soudu podal ještě kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soud (v nespecifikované věci).

Ústavní stížnost je podána osobou neoprávněnou.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

V ústavní stížnosti neoznačil žádné rozhodnutí orgánu veřejné moci (toliko naznačil, že řízení v jeho věci před NSS stále probíhá), nýbrž předložil návrh na zrušení zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. Tento normativní akt však zjevně není rozhodnutím o právech a povinnostech stěžovatele a jeho samotná existence, pokud ve vztahu ke stěžovateli nebyl (dosud) s konečnou platností aplikován, se zjevně nijak nedotýká právní sféry stěžovatele (jeho základních práv).

Fyzická nebo právnická osoba je oprávněna podat návrh na zrušení zákona pouze za specifických podmínek, a to podle § 74 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ústavní stížností pokud uplatněním zákona (ustanovení) nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Není-li takové řádně podané a věcně projednatelné ústavní stížnosti proti rozhodnutí nebo jinému zásahu veřejné moci, nepřipouští zákon o Ústavním soudu aktivní legitimaci fyzické osoby k podání návrhu na zrušení zákona.

Pro úplnost nutno připomenout, že aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení zákona, způsobem, jakým to učinil stěžovatel, tedy bez splnění dalších specifických podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu, podle § 64 odst. 1 má pouze prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů.

K podání předloženého návrhu je stěžovatel osobou zjevně neoprávněnou a návrh tak musí být odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Návrh na vydání předběžného opatření v celém rozsahu sdílí osud ústavní stížnosti. Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vad, neboť by tímto postupem nebylo možno shora uvedený odmítavý výrok usnesení odvrátit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2012

Ivana Janů

soudce zpravodaj