III.ÚS 3958/11 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti B. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Králodvorská 16, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. UI 77/2011 ze dne 18. října 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jakož i porušení čl. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a navrhuje jeho zrušení.

Napadeným rozhodnutím, jak patrno z jeho obsahu, byl zamítnut návrh stěžovatele - úpadce ze dne 27. 9. 2011, aby Vrchní soud v Praze určil Krajskému soudu v Ústí nad Labem, v konkurzu vedeném na majetek stěžovatele pod sp. zn. K 124/95, lhůtu 30ti dnů k rozhodnutí podle § 29 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání. K zamítnutí návrhu stěžovatele došlo poté, co soud z obsahu spisu ověřil, že předložení konečné zprávy "dosud brání neutěšený stav věci po předešlých správcích a to, že nynější správce čeká na pokyny zástupce věřitelů k dalšímu postupu v řízení", přičemž rozhodující bude řešení nezaplacených pohledávek za podstatou. Soud učinil závěr, že procesní úkon, jehož provedení se stěžovatel domáhá, krajský soud provést nemůže, neboť vydání rozhodnutí o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce přichází do úvahy až poté, kdy bude předložena konečná zpráva, k čemuž zatím nedošlo.

Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel, aniž by v poměru k napadenému rozhodnutí samotnému vznášel konkrétní námitky, tvrdí porušení práva na spravedlivý proces, spočívající v nepřijatelné délce trvání řízení přesahující 14 let.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovateli lze nepochybně přisvědčit, že je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině základních práv a svobod a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži jednotlivce, který od soudu právem očekává ochranu svých práv v přiměřené době (srov. rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 55/94

,

I. ÚS 313/97

,

II. ÚS 445/98

,

IV. ÚS 599/2000

a další). Při posuzování průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení tedy není rozhodující, zda jsou tyto způsobovány subjektivním faktorem stojícím na straně obecného soudu, resp. rozhodujícího soudce, nebo objektivním faktorem, jenž zahrnuje celkovou úpravu organizace soudnictví. Průtahy v řízení jsou dány i tehdy, když spočívají v objektivních okolnostech, stojících na straně soudu a ovlivňujících jeho procesní aktivitu (

sp. zn. III. ÚS 70/97

). Nicméně v posuzované věci Ústavní soud, vázán petitem ústavní stížnosti, domáhajícím se "pouze" zrušení napadeného rozhodnutí a nesměřujícím již proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v průtazích v řízení či nečinnosti příslušného soudu, aniž by tedy sám hodnotil přiměřenost délky trvání daného řízení, konstatuje, že samotným napadeným rozhodnutím k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces nemohlo dojít, když z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení úkonu nebylo vyhověno proto, že za daného procesního stavu věci o schválení konečné zprávy, která dosud předložena nebyla, rozhodnout nelze.

Z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 24. ledna 2012

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu