III.ÚS 2815/11 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JOKA Agentura s. r. o., se sídlem Praha 8, Střížkovská 8/9, zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem v Praze 9, Krausova 605/6, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2011 č. j. 17 Co 164/2011-65, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka navrhuje zrušení výše uvedeného usnesení s tím, že jeho vydáním měla být porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 11, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka tvrdí, že soud pro ochranu jejího práva z vykonatelné pohledávky podle dvou pravomocných a vykonatelných platebních rozkazů, ve spojení s pravomocným a vykonatelným rozsudkem, byl po 12 letech od pravomocného skončení nalézacího řízení povinen vést řízení a nikoli umožnit dlužníkovi pokusit se v pokračování řízení zvrátit dosavadní pravomocné rozhodnutí a vyhnout se zaplacení zbytku dluhu.

Z ústavní stížností napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 2. 2011 č. j. 12 C 133/96-44 rozhodl, že námitka nesprávnosti doložky právní moci vyznačené dnem 23. 1. 199 na rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 1998 č. j. 12 C 133/96-23 je důvodná. Odvolání stěžovatelky proti tomuto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl v záhlaví uvedeným usnesením jako nepřípustné, neboť napadené usnesení soudu prvního stupně nepatří mezi usnesení, která je možné napadnout odvoláním.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Z obsahu návrhu a ústavní stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Z odůvodnění tohoto usnesení totiž vyplývá, že odvolací soud odmítl odvolání stěžovatelky jako nepřípustné podle § 218 písm. c) OSŘ, neboť odvoláním napadené usnesení má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízením, a ve smyslu § 202 odst. 1 písm. a) OSŘ je proti němu odvolání nepřípustné. Vzhledem k tomu, že odvolací soud při vydání napadeného rozhodnutí postupoval v souladu se zákonem a své usnesení řádně a srozumitelně odůvodnil, Ústavní soud neshledal, že by jeho vydáním mohlo dojít k porušení základních práv stěžovatelky.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu