Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 3396/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.3396.11.1 AI generated

II.ÚS 3396/11 · Ústavní soud České republiky

Case Number II.ÚS 3396/11
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Mgr. D. K., proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 8. 2011 sp. zn.. 3 UL 13/2011, Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 10 Co 914/2010, a Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí ze dne 14. 9. 2010 sp. zn. 40 D 125/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svých základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně uvádí, že ústavní stížnost bude doplněna advokátem, který jí bude určen Českou advokátní komorou. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"). Z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z elektronické databáze Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatelka podala od roku 1995 k Ústavnímu soudu desítky ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byla opakovaně vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem. Navrhovatelce je tak z mnoha předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Ostatně i tento právní závěr je navrhovatelce znám již z více předcházejících rozhodnutí Ústavního soudu, jimiž rovněž došlo k odmítnutí návrhu, aniž by byla navrhovatelka vyzývána k odstranění vad podání (naposledy usnesení sp. zn. IV. ÚS 2818/11 ze dne 3. 10. 2011). Ústavnímu soudu proto nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. listopadu 2011 Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj

Legislator headnote

AI generated

II.ÚS 3396/11 · Ústavní soud České republiky: D. K., proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 8. 2011 sp. zn.. 3 UL 13/2011, Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 10 Co 914/2010, a Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí ze dne 14. 9. 2010 sp. zn. 40 D 125/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svých základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně uvádí, že ústavní stížnost bude doplněna advokátem, který jí bude určen Českou advokátní komorou. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"). Z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z elektronické databáze Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatelka podala od roku 1995 k Ústavnímu soudu desítky ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byla opakovaně vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem. Navrhovatelce je tak z mnoha předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Ostatně i tento právní závěr je navrhovatelce znám již z více předcházejících rozhodnutí Ústavního soudu, jimiž rovněž došlo k odmítnutí návrhu, aniž by byla navrhovatelka vyzývána k odstranění vad podání (naposledy usnesení sp. zn. IV. ÚS 2818/11 ze dne 3. 10. 2011). Ústavnímu soudu proto nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. listopadu 2011 Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Mgr. D. K., proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 8. 2011 sp. zn.. 3 UL 13/2011, Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 10 Co 914/2010, a Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí ze dne 14. 9. 2010 sp. zn. 40 D 125/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svých základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně uvádí, že ústavní stížnost bude doplněna advokátem, který jí bude určen Českou advokátní komorou. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"). Z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z elektronické databáze Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatelka podala od roku 1995 k Ústavnímu soudu desítky ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byla opakovaně vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem. Navrhovatelce je tak z mnoha předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Ostatně i tento právní závěr je navrhovatelce znám již z více předcházejících rozhodnutí Ústavního soudu, jimiž rovněž došlo k odmítnutí návrhu, aniž by byla navrhovatelka vyzývána k odstranění vad podání (naposledy usnesení sp. zn. IV. ÚS 2818/11 ze dne 3. 10. 2011). Ústavnímu soudu proto nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. listopadu 2011 Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj