I.ÚS 2053/11 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, čj. 5 As 59/2010 - 126, takto: Ústavnímu soudu bylo dne 12. 7. 2011 doručeno podání, původně adresované Městskému soudu v Praze, které si stěžovatel sepsal sám a z jehož obsahu vyplývá, že se v podstatě jedná o ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Proto Městský soud v Praze postoupil toto podání Ústavnímu soudu.
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 2053/11 · Ústavní soud České republiky: Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2002, nejméně 47 ústavních stížností, z nichž více než 10 bylo odmítnuto pro neodstranění vad, protože nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z celé řady řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že byl opakovaně poučován o náležitostech ústavní stížnosti a o nutnosti zastoupení advokátem.
Full text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, čj. 5 As 59/2010 - 126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 12. 7. 2011 doručeno podání, původně adresované Městskému soudu v Praze, které si stěžovatel sepsal sám a z jehož obsahu vyplývá, že se v podstatě jedná o ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Proto Městský soud v Praze postoupil toto podání Ústavnímu soudu.
Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda splňuje formální a obsahové náležitosti, vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2002, nejméně 47 ústavních stížností, z nichž více než 10 bylo odmítnuto pro neodstranění vad, protože nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z celé řady řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že byl opakovaně poučován o náležitostech ústavní stížnosti a o nutnosti zastoupení advokátem.
Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace zafixovaly v paměti stěžovatele poznatek, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu