I.ÚS 2264/11 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Š. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2011, č. j. 9 Co 433/2011-35, a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 2. 2011, č. j. 27 EXE 2026/2011-12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu 2. 8. 2011, jež bylo posouzeno jako ústavní stížnost, brojí stěžovatel proti shora cit. rozhodnutím (poznámka: Ústavní soud přitom vychází z údajů uvedených ve stížnosti samé).

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud zjistil, že tomu tak není, neboť stěžovatelovo podání nebylo do dnešního dne v souladu se zákonem doplněno.

Uvedené podání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatel není mimo jiné zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud lustrací podání zjistil, že stěžovatel podal k Ústavnímu soudu několik návrhů, leč často nebyl advokátem zastoupen. Stěžovatel byl přitom v již projednaných věcech vyzýván k odstranění uvedené vady a byla mu prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 1646/07

ze dne 27. 9. 2007).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Bylo tedy v jeho vlastním zájmu, aby jeho další podání již tuto vadu neobsahovala.

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2387/08

ze dne 22. října 2008).

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj