IV.ÚS 1201/11 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Úřadu městské části Brno-střed, se sídlem Dominikánská 2, 602 00 Brno, zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Těsnohlídkova 9, 613 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. března 2011 č. j. 8 As 15/2011-72 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2010 č. j. 29 A 125/2010-26, a o návrhu na zrušení § 11 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "nejpozději však do tří pracovních dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení", takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení § 11 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "nejpozději však do tří pracovních dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení", se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na samosprávu ve smyslu čl. 8, čl. 100 odst. 1, čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR a současně k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V důsledku toho se navrhovatel domáhal jejich zrušení a dále, v souvislosti s tímto svým návrhem, i zrušení § 11 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "nejpozději však do tří pracovních dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení".

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Čl. 105 Ústavy ČR stanoví, že výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon.

V rámci záležitosti stěžovatelem k posouzení Ústavnímu soudu předložené se uvedená maxima promítá na zákonné úrovni v § 2a zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů; na základě dikce tohoto ustanovení navrhovatel vykonává působnost ve věcech práva shromažďovacího v přenesené působnosti, přičemž Úřad Městské části Brno-střed takto rozhodoval coby správní orgán o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy.

Ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st.-9/99 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, str. 372), na nějž lze pro obecnou dostupnost v podrobnostech odkázat, zformulovalo plénum Ústavního soudu závěr, dle něhož správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu.

Definičním znakem pojmu ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jakož i § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt (fyzická a právnická osoba), jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod. Nikoliv tedy správní orgán rozhodující o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy.

Na tom nemění ničeho, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí navrhovatele vedené u Krajského soudu v Brně (sp. zn. 29 A 125/2010) i v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem (sp. zn. 8 As 15/2011) procesní způsobilostí v souladu se zákonem disponoval, resp. že mu svědčila pasivní legitimace [§ 4 odst. 1 písm. a), § 33 odst. 3, § 69, § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů].

Vzhledem k tomu, co do věcného projednání, ani návrh na zrušení v záhlaví citovaného zákonného ustanovení nemůže obstát. Poněkud jinak vyjádřeno, je-li ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§ 43 odst. 1 písm. a) - e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí osud ústavní stížnosti (srov. obdobně již usnesení

sp. zn. III. ÚS 101/95

); rozhodnout o tom přísluší ovšem senátu [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Na základě uvedených důvodů, ve vztahu k posuzované problematice obdobně jako kupříkladu již v usnesení

sp. zn. III. ÚS 1101/08

(dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz), bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu