IV.ÚS 1377/11 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl dne 17. května 2011 ve věci ústavní stížnosti M. G. G., proti rozhodnutí ředitele Věznice v Opavě takto: Dne 12. 5. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen v záhlaví uvedený návrh stěžovatelky, jímž se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí.
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 1377/11 · Ústavní soud České republiky: V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh pro jeho vadnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Full text
Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2011 ve věci ústavní stížnosti M. G. G., proti rozhodnutí ředitele Věznice v Opavě takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 12. 5. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen v záhlaví uvedený návrh stěžovatelky, jímž se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí.
Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatelka nedoložila zastoupení advokátem [srov. ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže její podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Pokud podmínka sepisu návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem advokátem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích řízení před Ústavním soudem však vyplývá, že stěžovatelka, která podala již pět ústavních stížností, byla opakovaně a dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Již několikráte Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval (v řízeních IV. ÚS 1828/09,
II. ÚS 3051/09
,
IV. ÚS 63/10
,
IV. ÚS 3222/10
). Za zmíněnou dobu byla tedy stěžovatelka opakovaně a dostatečně informována o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla v řízení o ní advokátem také zastoupena.
Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na poznatky takto stěžovatelkou v dřívějších řízeních získané není již třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo jí formalisticky znovu a znovu zasíláno u každé z jejích dalších ústavních stížností.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh pro jeho vadnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že naříkané rozhodnutí ředitele věznice jí bylo doručeno dne 28. 4. 2011; lhůta k podání nyní již řádné a advokátem sepsané ústavní stížnosti jí proto stále ještě běží.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. května 2011
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj