IV.ÚS 892/11 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2011 ve věci ústavní stížnosti P. C., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2011 čj. 22 C 33/2005-506 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 28. 3. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen v záhlaví uvedený návrh stěžovatele, jímž se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí obecného soudu.

Ústavní soud toto podání nejprve přezkoumal z hlediska formálních náležitostí. Shledal, že stěžovatel nedoložil zastoupení advokátem [srov. ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], takže jeho podání nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Pokud podmínka sepisu návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem advokátem není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z řady předchozích řízení před Ústavním soudem však vyplývá, že stěžovatel, který podal již desítky ústavních stížností, byl opakovaně a dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Již mnohokráte Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad návrhu tkvících v nedostatku právního zastoupení vyzýval (např. v řízeních I. ÚS 3326/10,

II. ÚS 2006/10

,

III. ÚS 2145/10

,

III. ÚS 2129/10

,

III. ÚS 1405/10

,

III. ÚS 1150/10

,

IV. ÚS 1185/10

,

IV. ÚS 847/10

,

IV. ÚS 878/11

). Stěžovatel byl tedy již opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen.

Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na poznatky takto stěžovatelem v dřívějších řízeních získané není již třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti bylo mu formalisticky znovu a znovu zasíláno u každé z jeho dalších ústavních stížností.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh pro jeho vadnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 31. března 2011

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj