I.ÚS 672/11 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2011, čj. 20 Cdo 4681/2010 - 51, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 24. 6. 2010, čj. 33 E 716/2010 - 3, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 4. 3. 2011 stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených usnesení, jimiž byl nařízen výkon rozhodnutí podle vykonatelného výkazu nedoplatků oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Územního pracoviště Frýdek - Místek, č. 8641000458, ze dne 31. 3. 2010, a odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2010, čj. 38 Co 747/2010 - 27.

Jak již byl stěžovatel opakovaně informován, Ústavní soud může přikročit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí až poté, co ověří, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu").

Podle § 30 odst. 1 tohoto zákona musí být fyzické a právnické osoby, jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem, zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Z ústavní stížnosti však vyplývá, že stěžovatel, ačkoliv byl v tomto ohledu Ústavním soudem již mnohokrát v minulosti poučen, v posuzovaném případě opět advokátem zastoupen není.

Přitom byl na základě jeho předcházejících ústavních stížností k odstranění takovýchto jejich vad opakovaně vyzýván s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např.

sp. zn. I. ÚS 3016/07

,

II. ÚS 1066/09

,

I. ÚS 2304/09

,

IV. ÚS 56/06

,

II. ÚS 256/06

,

II. ÚS 2521/07

a další). Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již několikrát poučen v tom smyslu, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se mu poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích.

Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho nového poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem, bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2011

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu