III.ÚS 30/11 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky K. S., zastoupené JUDr. Josefem Šlerkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 37, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. 11 Tdo 640/2010, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2009 č. j. 12 To 225/2009-317 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2009 sp. zn. 3 T 222/2008, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka označila své podání jako ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 12 To 225/2009-317. V obsahu návrhu však brojila nejen proti označenému rozhodnutí, ale také proti usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, které označila za rozhodnutí, jimiž se cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 zákona č. 209/1992 Sb. a v čl. 96 odst. 1, 2 Ústavy České republiky. Uvedla, že podle jejího přesvědčení soudy učinily závěry, jež nemají oporu v materiálech přípravného řízení ani v provedených důkazech v řízení před nimi, poukázala na své výpovědi vztahující se k jednání obžalovaného J. K. s tím, že s jejími tvrzeními se soudy řádně nevypořádaly. Pro uvedené navrhla, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a současně veškerá rozhodnutí, která na ně obsahově navazují.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud opodstatněně odmítl dovolání obviněné, která byla uznána vinnou pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 trestního zákona a která dovolání podala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jenž zamítl její odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu I. stupně ze dne 18. 3. 2009 sp. zn. 3 T 222/2008. Dovolací soud se v odůvodnění usnesení s námitkami obviněné, nyní stěžovatelky, vypořádal a mj. poukázal na skutková zjištění, na základě nichž bylo hodnoceno chování jak obviněného J. K., tak chování její, jež bylo důvodně shledáno jako jednání, naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu. V dalším lze na toto přiléhavé odůvodnění odkázat. Nutno konstatovat, že i pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu, který přezkoumal z podnětu obžalované stěžovatelky a obžalovaného R. S. rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 3 T 222/2008, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, ten v odůvodnění svého usnesení vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč v provádění a hodnocení důkazů nezbytných pro zjištění skutkového stavu pochybení, a tedy rozpor s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu na straně soudu I. stupně neshledal.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu