Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 3582/10 ECLI:CZ:US:2011:1.US.3582.10.1 AI generated

I.ÚS 3582/10 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 3582/10
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, čj. 20 Cdo 2835/2010 - 100, takto: Ústavní stížností, kterou si stěžovatel sepsal sám, navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2010, čj. 9 Co 432/2010 - 87.

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 3582/10 · Ústavní soud České republiky: Stěžovatel byl, v rámci řízení o jeho dřívějších ústavních stížnostech, již mnohokrát upozorněn na skutečnost, že podle § 30 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické a právnické osoby, jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem, zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, čj. 20 Cdo 2835/2010 - 100, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, kterou si stěžovatel sepsal sám, navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2010, čj. 9 Co 432/2010 - 87.

Stěžovatel byl, v rámci řízení o jeho dřívějších ústavních stížnostech, již mnohokrát upozorněn na skutečnost, že podle § 30 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické a právnické osoby, jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem, zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

S totožnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení, se přitom stěžovatel na Ústavní soud obrací již více než podvacáté, ačkoliv k jejímu odstranění byl v minulosti opakovaně vyzýván s poučením, že pokud tak neučiní ve stanovené lhůtě, bude jeho ústavní stížnost odmítnuta (např.

sp. zn. IV. ÚS 56/06

,

II. ÚS 256/06

,

II. ÚS 2521/07

,

I. ÚS 3016/07

,

III. ÚS 272/08

,

I. ÚS 3040/08

,

II. ÚS 1066/09

,

I. ÚS 2304/09

a další). Stejně tak byl v minulosti rovněž mnohokrát poučen o tom, že není nutnou podmínkou, aby se mu takovéhoto poučení dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovateli zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by nové poučování stěžovatele o vadách ústavní stížnosti a možnostech jejich odstranění bylo jen postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2011

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu