Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 3059/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.3059.10.1 AI generated

III.ÚS 3059/10 · Ústavní soud České republiky

Case Number III.ÚS 3059/10
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. K., takto: Dne 26. 10. 2010 obdržel Ústavní soud podání navrhovatele, kterým napadá údajné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2010 č. j. 23 Cdo 164/2010-92. Výše označené usnesení Nejvyššího soudu ČR navrhovatel k podání nepřipojil.

Legislator headnote

AI generated

III.ÚS 3059/10 · Ústavní soud České republiky: V předmětném podání navrhovatel není zastoupen advokátem na základě speciální plné moci (§ 29, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž jeho podání nesplňuje ani obsahové, ani formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl dne 12. listopadu 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. K., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 26. 10. 2010 obdržel Ústavní soud podání navrhovatele, kterým napadá údajné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2010 č. j. 23 Cdo 164/2010-92. Výše označené usnesení Nejvyššího soudu ČR navrhovatel k podání nepřipojil.

V předmětném podání navrhovatel není zastoupen advokátem na základě speciální plné moci (§ 29, § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž jeho podání nesplňuje ani obsahové, ani formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Navrhovateli je však z mnoha jeho předchozích návrhů a poskytnutých poučení o náležitostech ústavní stížnosti, kterých se mu v souvislosti s vadami těchto návrhů od Ústavního soudu v minulosti dostalo, nepochybně velmi dobře známa povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem na základě speciální plné moci. O náležitostech návrhu a předpokladech pro jeho projednání byl Ústavním soudem opakovaně poučen (např. v řízení ve věci

sp. zn. III. ÚS 272/08

,

II. ÚS 1066/09

,

III. ÚS 1387/09

,

III. ÚS 1051/10

).

Ústavní soud již v usnesení ze dne 6. 10. 2010

sp. zn. III. ÚS 2822/10

konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti téhož navrhovatele není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o podmínkách a předpokladech řízení o ústavní stížnosti dostávalo navrhovateli v každém jeho jednotlivém řízení, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích řízeních u Ústavního soudu. Nelze totiž opomenout, že navrhovatel do doby rozhodování o předmětném návrhu podal k Ústavnímu soudu celkem 51 podání, které byly Ústavním z valné většiny odmítnuty pro vady návrhu, ačkoli navrhovateli zaslané informace byly objektivně způsobilé vysvětlit a doložit zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem.

Proto je formální setrvání na požadavku vždy nového, avšak obsahově shodného poučení postupem neefektivním.

Ústavní soud proto návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2010

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj