IV.ÚS 2852/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila o námitce podjatosti "soudců IV. senátu ÚS", podané stěžovatelem P. Č., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se sídlem v Praze 10 Strašnicích, Černokostelecká 33, v řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 1346/2010, vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn. IV. ÚS 2852/10

, takto:

Soudci IV. senátu Ústavního soudu Michaela Židlická, Miloslav Výborný a Vlasta Formánková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování této věci.

Odůvodnění:

Stěžovatel řízení o ústavní stížnosti, označeném v záhlaví, vznesl námitku podjatosti rozvrhem práce Ústavního soudu určených soudců IV. senátu, kterou odůvodnil tím, že "ignorují předmět i obsah" jeho podání, i když jsou činěny jeho "právním zástupcem", "vydírají" sepsání ústavní stížnosti advokátem a "konají tak ve všech řízeních, kterých byl ... účastníkem", a to systematicky, "bez opory v zákoně". Stěžovatel dovozuje, že nejde jen o nekvalifikovanost, nýbrž "o úmysl poškodit".

Podle § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.

Osobní vztah ve výroku jmenovaných soudců ku stěžovateli, resp. jiným účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dán není zjevně, a ani stěžovatel jej netvrdí.

Není zde však ani nepřípustný vztah věci, neboť nejenže není namítán přímý či alespoň zprostředkovaný právní zájem soudců na projednávané věci, nýbrž rovněž neplatí, že by okolnost, že působili v jiných věcech stěžovatele, byla objektivně způsobilá ovlivnit nestrannost jejich rozhodování ve věci projednávané nyní.

Ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. , jež se zde uplatní prostřednictvím § 63 zákona o Ústavním soudu přiměřeně, ostatně zakotvuje - výslovně - zásadu, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, jež spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech; právě toho se však stěžovatel - jako jediného argumentu - nyní dovolává.

Lze tedy uzavřít, že o nestrannosti jmenovaných soudců není jakékoli legitimní pochybnosti (srov. kupříkladu rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn. I. ÚS 167/94

,

I. ÚS 370/04

,

II. ÚS 105/01

,

II. ÚS 105/01

a dalších).

Stěžovatelem vznesené námitce podjatosti proto rozvrhem práce Ústavního soudu určený senát III. ÚS nevyhověl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu