III.ÚS 2803/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. J. H., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 3. 2010 č. j. 25 C 466/2008-191 a usnesení téhož soudu ze dne 20. 8. 2010 č. j. 25 C 466/2008-271, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 9. 2010, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud "pro zásah do ústavních práv zajištěných mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech" v záhlaví označená rozhodnutí soudů v jeho civilní věci zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze se závazným právním požadavkem, aby "návrh delegace ze dne 22. 2. 2010 doručil k vyjádření vedlejšímu účastníkovi a po uplynutí lhůty k vyjádření tuto věc okamžitě postoupil Vrchnímu soudu v Praze k projednání a rozhodnutí."

Stěžovatel tak činí, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu").

Z dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 2971/07

,

IV. ÚS 2907/08

a

I. ÚS 892/09

).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj