IV.ÚS 2823/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 6. října 2010 o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2010, čj. 15 Co 574/2007-141 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 9. 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí krajského soudu. Činí tak, aniž by byl pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

S ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, se přitom stěžovatel na Ústavní soud od roku 2004 obrátil již více než dvacetkrát, přičemž byl k odstranění totožné vady opakovaně vyzýván s poučením, že její případné neodstranění ve stanovení lhůtě je důvodem k odmítnutí jeho ústavní stížnosti (např.

sp. zn. I. ÚS 3016/07

,

II. ÚS 1066/09

,

I. ÚS 2304/09

,

IV. ÚS 56/06

,

II. ÚS 256/06

,

II. ÚS 2521/07

,

II. ÚS 2230/10

a další).

Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem již dříve poučen (viz usnesení

sp. zn. I. ÚS 438/09

), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Protože u stěžovatele lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat informaci, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, setrvání na požadavku jeho dalšího poučování by bylo postupem neefektivním a formalistickým, zejména za situace, kdy předchozí opakované výzvy Ústavního soudu nerespektoval.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) tudíž Ústavní soud i v projednávané věci za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj