III.ÚS 2499/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 10. září 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. S., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu bylo dne 26. 8. 2010 doručeno podání, v němž navrhovatel namítal porušení svého základního práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu v trestní věci, projednávané u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 86/2007. Navrhovatel žádal, aby Ústavní soud vyslovil, že v uvedené trestní věci byl porušen zákon. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud buď sám trestní stíhání stěžovatele zastavil, nebo aby obecnému soudu nařídil vydat rozhodnutí o zastavení trestního stíhání stěžovatele, případně aby uvedenému soudu nařídil vyhovět všem důkazním návrhům obhajoby a na provedení těchto důkazů obecným soudem dohlížel.

Z podání stěžovatele dále vyplynulo, že byl v uvedené trestní věci rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 4. 2010 č. j. 5 T 86/2007-404, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně. Tento rozsudek však dosud nenabyl právní moci, neboť jej Krajský soud v Plzni k odvolání stěžovatele zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

II. Podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. V řízení o ústavních stížnostech však Ústavní soud sám musí postupovat podle zákona, konkrétně se držet procesního postupu vymezeného zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); Ústavní soud musí dále respektovat meze své působnosti a pravomoci (srov. článek 2 odst. 3 a článek 83 Ústavy, resp. článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání, jež zákon o Ústavním soudu stanoví. Podle § 75 odst. 1 věta první zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z návrhu je však patrné, že se stěžovatel zásahu Ústavního soudu domáhá v okamžiku, kdy o jeho vině trestným činem dosud nebylo pravomocně rozhodnuto a ve věci má znovu jednat soud prvého stupně. Je třeba zdůraznit, že ústavní stížnost je toliko podpůrným (subsidiárním) prostředkem ochrany základních práv, jenž lze uplatnit teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V projednávané věci byla základním právům stěžovatele zjevně poskytnuta ochrana obecnými soudy, přinejmenším v rámci instančního přezkumu (srov. článek 4 Ústavy, podle nějž jsou práva a svobody pod ochranou soudní moci). Stěžovatel může i nadále k ochraně svých práv uplatňovat všechny procesní prostředky, jež mu trestní řád dává k dispozici, včetně podání řádných a mimořádných opravných prostředků. Ústavnímu soudu rozhodně nepřísluší role orgánu, který by v dosud neskončených věcech prováděl průběžnou kontrolu procesního postupu obecných soudů v trestním řízení.

Z uvedeného plyne, že ústavní stížnost je zjevně "předčasná" a tudíž nepřípustná. Za této situace považoval Ústavní soud za nadbytečné stěžovatele vyzývat k odstranění vad, zejména nedostatku povinného zastoupení advokátem ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soud, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2010

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj