III.ÚS 2061/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti společnosti MOIRA CZ, a.s., sídlem Praha 4, Antala Staška 114/20, zastoupené JUDr. Lenkou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 54 Co 257/2006 a proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4290/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydané v občanskoprávním sporu.

Ústavní stížnost stěžovatelky není projednatelná, neboť k ní není aktivně legitimována.

Z ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu se podává, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Účastníkem řízení, v němž byly vydány ústavní stížností napadené rozsudky obecných soudů, však stěžovatelka zjevně nebyla; jakožto žalovaný, jemuž byla uložena povinnost k peněžnímu plnění, v něm vystupoval - podle ku stížnosti připojených rozhodnutí - M. V., tedy osoba od stěžovatelky odlišná, a na tom ničeho nemění, že jmenovaný podle obsahu plné moci pro zástupce stěžovatelky je členem jejího představenstva (akciové společnosti).

Jestliže stěžovatelka podala ústavní stížnost proti soudním rozhodnutím vydaným v řízení, jejichž účastníkem nebyla a proti níž jejich výroky nesměřují, pak je očividné, že nemohla být jimi nikterak porušena její jakákoli práva, tím méně základní, jež mohou mít vztah ke stěžovatelkou dovolávaným článkům Listiny a Úmluvy. Předpoklad relevance poměru v řízení před obecnými soudy žalovaného M. V. ku stěžovatelce (coby člena jejího představenstva), z níž zřejmě ústavní stížnost vychází, obstát nemůže, a to evidentně.

Ústavní stížnost byla tedy podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a jako takovou ji Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj