III.ÚS 1626/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Svazu strojírenské technologie, zájmového sdružení, se sídlem Praha 1 - Nové Město, Politických vězňů 1419/11, zastoupeného Mgr. Zorou Martinovou, advokátkou se sídlem Praha 10, ul. 28 pluku 1055/18, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2010 č. j. 58 Co 532/2009-128, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, neboť jím byla podle jeho názoru porušena povinnost soudu poskytnout ochranu právům, zakotvená v článku 90 Ústavy České republiky, právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv, jakož i princip rovnosti účastníků řízení garantovaný čl. 37 odst. 3 Listiny.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v řízení o zaplacení 2 383 000 Kč proti stěžovateli (1. žalovanému) a SEVT, spol. s r. o. (2. žalovanému), oběma zastoupeným touž advokátkou, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 6. 2009 č. j. 21 C 352/2006-104 na základě zpětvzetí žaloby proti druhému žalovanému řízení ve vztahu k němu zastavil (výrok I.) a za použití ustanovení § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř. uložil žalobci povinnost zaplatit druhému žalovanému na nákladech řízení částku 102 887 Kč (výrok II.).

Z podnětu odvolání podaného žalobcem Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2010 č. j. 58 Co 532/2009-128 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že určil, že jejich výše činí 15 120 Kč (výrok I.), a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že odvolací soud mu nesprávnou interpretací a aplikací ustanovení § 146 o. s. ř. odepřel právo na náhradu majetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s účastí v řízení, v němž od počátku vystupoval na straně druhého žalovaného. Je názoru, že náklady řízení musí nést ten, kdo procesně zavinil zastavení řízení.

Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu").

Ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Zastavení řízení, jež je jednou z forem jeho skončení, je provázeno povinností soudu rozhodnout o nákladech řízení mezi jeho účastníky. V dané věci však stěžovatel přehlíží, že řízení bylo zastaveno toliko proti druhému žalovanému, pročež náklady řízení mohly být vypořádány jen mezi žalobcem a tímto žalovaným, nikoli tedy ve vztahu k němu samotnému. Stěžovatel nebyl účastníkem této části řízení, a evidentně v ní vydaným nákladovým rozhodnutím nemohla být dotčena jeho ústavně zaručená práva, neboť se ho netýkalo.

Řízení o žalobě (napříště toliko proti stěžovateli) dále pokračuje; teprve rozhodnutí o ní a následně i nákladech řízení bude nadáno způsobilostí se dotknout jeho právní sféry, a až poté bude možné uvažovat o legitimaci k ústavní stížnosti.

Jestliže stěžovatel podal ústavní stížnost již nyní, učinil tak coby subjekt nelegitimovaný, resp. zjevně neoprávněný, v důsledku čehož nezbylo než ústavní stížnost podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2010

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj