II.ÚS 1852/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 10 Co 361/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž Krajský soud v Ústí na Labem odmítl jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 1. 2010 čj. 7 C 221/2009, a to podle ust. § 211 o. s. ř.

Ústavní soud se nejprve zabýval přípustností ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Rozhodnutí těchto orgánů je oprávněn přezkoumávat pouze v případě, že byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Tato situace v případě stěžovatele nastala. Jeho ústavní stížnost totiž směřuje proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího, jehož negativní důsledky pro stěžovatele bylo možné odstranit žalobou pro zmatečnost podanou podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení totiž lze žalobou pro zmatečnost napadnout (ve lhůtě 3 měsíců od doručení napadeného rozhodnutí) pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí závažnými vadami, ještě v systému obecných soudů. V daném případě by tedy bylo rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, právě rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost.

S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný a soudce zpravodaj ho usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal důvodným vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu, neboť uvedené důvody pro odmítnutí návrhu odstranit nelze. Takovým postupem by se naopak zbytečně prodlužovalo řízení před Ústavním soudem a stěžovateli by vznikaly neopodstatněné náklady.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2010

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj