I.ÚS 1690/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky D. S., ve věci označené jako "přezkumné řízení a neposkytnutí žádosti o informaci", takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl doručen návrh stěžovatelky, kterým požádala o "přezkumné řízení rozhodnutí ministerstva zdravotnictví jakou nemoci z povolání trpím jako dle zákona č. 209/92 Sb."

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

Stěžovatelka však zastoupena advokátem není.

Stěžovatelka se v minulosti již opakovaně obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. O tomto nedostatku byla informována ve výzvě k odstranění vad ústavní stížnosti např. ve věci

sp. zn. II. ÚS 35/02

, posléze v usnesení

sp. zn. II. ÚS 35/02

, pak v odložení její ústavní stížnosti ve věci

sp. zn. I. ÚS 2585/08

, potom ve výzvě k odstranění vad ústavní stížnosti ve věci

sp. zn. IV. ÚS 2754/08

a konečně i v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2754/08

. O tomto nedostatku tedy byla stěžovatelka vícekrát informována.

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 22. června 2010

Vojen Güttler v. r.

soudce zpravodaj