IV.ÚS 306/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. E. B., zastoupeného Mgr. Ing. Markem Vrbickým, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 32 C 156/2009-44 ze dne 16. listopadu 2009 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 4, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 32 C 156/2009 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Liberci v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal po žalovaných J. V. a J. V. (dále jen "žalovaní") zaplacení částky 916,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně od 18. 6. 2009 do zaplacení a uložil stěžovateli nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 9.286,- Kč.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů, interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecnými soudy svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.

V projednávaném případě je podstatnou ta skutečnost, že předmětem řízení bylo rozhodnutí o částce 916,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 602/05

,

sp. zn. III. ÚS 748/07

,

sp. zn. I. ÚS 931/08

,

sp. zn. IV. ÚS 697/09

a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

Podle přesvědčení Ústavního soudu Okresní soud v Liberci v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Své rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnil, přičemž jeho závěry nelze podle náhledu Ústavního soudu označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu