III.ÚS 18/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 11. 2009 č. j. 28 C 84/2009-35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá výrok o nákladech řízení shora uvedeného rozsudku soudu prvního stupně, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, tedy zda jsou dány podmínky jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě však k takovému závěru nedospěl.

Ústavní stížnost je podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, které jednotlivým subjektům slouží k ochraně jejich práv, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto rámci zejména obecných soudů. Ústavní soud ve vztahu k nim nastupuje jako poslední možný prostředek - v případě selhání všech ostatních.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Z obsahu ústavní stížnosti však vyplývá, že stěžovatelka proti napadenému rozsudku soudu prvního stupně nepodala odvolání, a to i přes to, že napadený rozsudek obsahoval řádné poučení o možnosti podat tento opravný prostředek. Namísto toho se stěžovatelka obrátila se svou ústavní stížností přímo na Ústavní soud. Za této situace je třeba konstatovat, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a její ústavní stížnost je nepřípustná.

Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnul.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2010

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu