II.ÚS 263/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele J. Š., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 5 T 30/2007, rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 5 To 392/2008 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 886/2009, takto:

Návrh se odmítá.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 28. ledna 2010 a doplněnou dne 18. února 2010, se stěžovatel domáhá přezkoumání shora uvedených rozhodnutí s tím, že došlo k porušení jeho zaručeného práva na spravedlivý proces.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu", byl stěžovatel přípisem ze dne 9. února 2010 vyzván k odstranění jejích vad. Zejména byl poučen o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Současně byl upozorněn na následky neodstranění vytknutých vad. Přestože tuto výzvu obdržel oproti podpisu dne 11. února 2010, ve stanovené lhůtě vady neodstranil ani nepožádal o prodloužení lhůty s vysvětlením, co konkrétně mu bránilo v tom, aby výzvě vyhověl.

Ústavnímu soudu nezbylo, že vadnou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2010

Stanislav Balík

soudce zpravodaj