IV.ÚS 588/10 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. března 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky J. S., zastoupené JUDr. Janou Kutmonovou, advokátkou se sídlem Vysočanská 548, 190 00 Praha 9, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. prosince 2009 č. j. 9 As 6/2009-287, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 22. října 2008 č. j. 52 Ca 34/2008-211 a rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 28. února 2006 sp. zn. ZKI PU-O-15/64/2006, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci s tvrzením, že se jimi cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.

Ve velmi podrobně rozvedeném návrhu zrekapitulovala řízení před označenými orgány, rozhodujícími o opravě chyby v katastrálním operátu [§ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrálního zákona)], detailně popsala vady, která v jejich postupu spatřuje, a domáhala se, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Dle přesvědčení Ústavního soudu Nejvyšší správní soud v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, vyložil důvody, které vedly k závěrům v záležitosti stěžovatelky stran duplicitního zápisu vlastnického práva přijatým. Provedl i dílčí korekci, resp. precizaci odůvodnění rozhodnutí vydání jeho rozsudku předcházejících.

Interpretace relevantních ustanovení jím provedená není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

); naopak na tento výklad v judikatuře Nejvyšší správní soud i konkrétně příkladmo poukázal. Adekvátně reagoval na námitky stěžovatelky, opětovně vyřčené i v ústavní stížnosti, pročež postačí na obsah odůvodnění napadeného rozsudku, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, odkázat.

Stěžovatelka rovněž bez jakékoliv další konkretizace uvedla, že "není ničím novým", tedy nebylo novotou v řízení před Nejvyšším správním soudem (§ 109 odst. 4 s. ř. s.) její tvrzení, že došlo "za doby totality k neoprávněnému zabrání předmětné parcely bez právního důvodu ve smyslu zákona č. 198/1993 Sb.", a "že také nemohla parcela přejít z majetku České republiky do vlastnictví obce podle zákona č. 172/1991 Sb. § 4 odst. 1 písm. c), protože parcelu užívá SBD". V tomto ohledu Ústavní soud poznamenává, že nedostála břemenu tvrzení v řízení před Ústavním soudem z pohledu bližší specifikace předmětného tvrzení (srov. nálezy

sp. zn. Pl. ÚS 7/03

per analogiam,

sp. zn. IV. ÚS 188/04

,

IV. ÚS 430/05

).

V důsledku uvedeného, vycházeje stejně jako ve věci rozhodující orgány veřejné moci z podstaty a povahy vedeného řízení, v němž dochází ke zkoumání jiných relevantních otázek, než při rozhodování o určení vlastnického práva v občanském soudním řízení, Ústavní soud návrh stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu