IV.ÚS 2817/09 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2009 ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. K., bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 100/2009-334 ze dne 18. 9. 2009 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 Cm 177/2005-305 ze dne 21. 1. 2009 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel podání navrhovatelky, kterým se domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatelka nebyla právně zastoupena (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatelka podala dosud již čtyřicet čtyři ústavních stížností, přičemž v mnoha případech nebyla od počátku řízení zastoupena advokátem. Pouze v letošním roce byla stěžovatelka pětkrát vyzvána k odstranění vad podání a poučena o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti, přičemž naposledy se tak stalo výzvou Ústavního soudu ze dne 2. června 2009 ve věci vedené pod

sp. zn. II. ÚS 1373/09

, která byla navrhovatelce doručena dne 5. června 2009.

Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatelka byla opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti, a bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby vady odstranila, resp. aby další její podání již tuto vadu neobsahovala. Přístup navrhovatelky, kdy naopak řízení prodlužovala tím, že vyčkávala, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelky advokátem proto Ústavní soud ústavní stížnost dle citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm.a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2009

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj