Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 2375/09 ECLI:CZ:US:2009:1.US.2375.09.1 AI generated

I.ÚS 2375/09 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 2375/09
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. L. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu z 11. června 2009, č. j. 6 Ads 69/2009-76, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, č. j. 1 Cad 3/2008-51, takto: Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů správního soudnictví.

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 2375/09 · Ústavní soud České republiky: Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. L. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu z 11. června 2009, č. j. 6 Ads 69/2009-76, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, č. j. 1 Cad 3/2008-51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů správního soudnictví.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není.

Stěžovatelka se v minulosti již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 398/08

,

sp. zn. IV. ÚS 397/08

a další).

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 2009

Vojen Güttler

soudce zpravodaj