III.ÚS 2098/09 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o návrhu stěžovatele P. Č., proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2009, č. j. 9 Aps 2/2009-104, ze dne 9. 4 2009, č. j. 9 Aps 3/2009-82, ze dne 9. 4. 2009, č. j. Aprk 4/2009-76, spojený s návrhem na zrušení § 103 odst. 1 písm. e) a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a § 14 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatních, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 10. 8. 2009, označeným jako ústavní stížnost, a doplněným podáním ze dne 18. 8. 2009, napadá stěžovatel rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterými byla 1/ zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2008, č. j. 11 Ca 51/2008-32, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, 2/ odmítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, a 3/ byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření. Ústavní stížnost stěžovatel spojil též s návrhem na zrušení v záhlaví označených ustanovení soudního řádu správního a zákona o soudních poplatcích, neboť je názoru, že "změna rozhodnutí o zastavení řízení, o pořádkové pokutě i o odmítnutí návrhu není vždy kasací soudu prvního stupně a právní řád ČR zaručuje řádný opravný prostředek v záležitostech netýkajících se věci samé bez soudního poplatku a bez podmínky právního zastoupení" a "kasační stížnost netýkající se věci samé je také odvoláním se všemi procesními podmínkami apelace k civilnímu soudu ČR".

Stěžovatel při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (viz kupříkladu věci vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn. IV. ÚS 424/09

,

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

sp. zn. III. ÚS 765/09

,

sp. zn. I. ÚS 787/09

,

sp. zn. III. ÚS 291/09

,

sp. zn. I. ÚS 467/09

, či

sp. zn. I. ÚS 786/09

).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady) návrhu; vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (jeho odmítnutí) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než podáním řádným a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Vědomost o povinném zastoupení a důsledcích toho, že tato podmínka není splněna, dává stěžovatel ostatně najevo i v posuzovaném návrhu, a ač se zde - pod uvedením svého jména a v závěru podání - výslovně označuje jako subjekt "zastupovaný nyní ještě určovaným advokátem", Ústavní soud vlastním šetřením ze dne 27. 8. 2009 u České advokátní komory, pobočky v Brně, zjistil, že stěžovatel návrh na ustanovení advokáta nepodal.

V souladu s dřívějším hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně viz usnesení ve stěžovatelově věci

sp. zn. II. ÚS 1822/09

,

sp. zn. I. ÚS 1786/09

,

sp. zn. III. ÚS 1989/09

a

sp. zn. IV. ÚS 1785/09

) se tudíž Ústavní soud znovu uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem ústavní stížnost spojenou s dalšími návrhy bez jednání odmítl, s poukazem též na to, že jeho rozhodovací praxe je v tomto směru již ustálená (srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2387/08

,

sp. zn. IV. ÚS 2386/08

,

sp. zn. II. ÚS 713/08

,

sp. zn. II. ÚS 1638/07

,

sp. zn. III. ÚS 847/07

a další).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2009

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj