III.ÚS 1984/09 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 10. září 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Mgr. Ing. R. V., zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem Blanická 19, 772 00 Olomouc, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. května 2009 č. j. 4 Ads 8/2009-54, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. října 2008 č. j. 38 Cad 3/2006-29, kterým tamní soud zamítl žalobu směřující vůči přesně označenému rozhodnutí správního orgánu.

Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a ústavních kautel zakotvených v čl. 2, čl. 4, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Toto své přesvědčení odůvodnil tím, že v dané záležitosti (stran penále vztahujícího se k zálohám na důchodové pojištění za vymezené období) rozhodující správní orgány a posléze obecné soudy jednak nesprávně interpretovaly obsah listiny "Inventura pohledávek k 25.01.05" a jednak se opíraly mimo jiné i o § 13a odst. 9 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném po 1. lednu 2004 (jenž byl změněn zákonem č. 305/2008 Sb.), který shledává za rozporný s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Ve svém návrhu nejdříve zrekapituloval vývoj předmětného řízení a poté i námitky uplatněné v kasační stížnosti, s nimiž se dle názoru stěžovatele Nejvyšší správní soud akceptovatelným způsobem nevypořádal, když (údajně) také nevycházel z výkladových zásad in dubio pro libertate a in dubio mitius (nálezy Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 273/02

,

I. ÚS 643/06

). Na podporu svých vývodů stěžovatel opětovně poukázal rovněž na rozhodovací důvody obsažené v nálezu Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 188/04

, týkající se sofistikovaného zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, a v návaznosti na to navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z pohledu ústavněprávního dle názoru Ústavního soudu argumentace Nejvyššího správního soudu obstojí. Interpretace relevantního právního rámce a obsahu kritice stěžovatele podrobeného listinného důkazu, kterou podává v odůvodnění svého rozsudku (s. 56-58), je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 303/04

,

III. ÚS 677/07

,

IV. ÚS 1181/07

), přičemž ani není v daném případě výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

). S ohledem na logicky přesvědčivě vybudované odůvodnění předmětného rozhodnutí nejsou dány podmínky pro aplikaci zásad vyplývajících z rozhodovacích důvodů vyložených v odkazovaných nálezech Ústavního soudu a z pohledu tohoto aspektu jim nelze situaci stěžovatele připodobnit.

V důsledku toho, že porušení práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, byl posouzen jeho návrh jako zjevně neopodstatněný a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu