IV.ÚS 1772/09 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky JG INVEST, s.r.o., se sídlem v Troubsku, Hodakova 44, zastoupené JUDr. Ludmilou Lejnarovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Růženínská 904, směřující proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 6 C 150/2008-18 ze dne 23. března 2009 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a z přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Brno-venkov v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala po žalovaném J. Ch. (dále jen "žalovaný") zaplacení částky 1.013,- Kč a uložil stěžovatelce zaplatit žalovanému náklady tohoto řízení ve výši 6.600,- Kč.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole nezakládá porušení základního práva nebo svobody.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu Okresní soud Brno-venkov v řízení postupoval a v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině základních práv a svobod. Své rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnil.

Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem řízení u obecného soudu byla částka 1.013,- Kč, kterou lze bez pochyby označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 602/05

,

sp. zn. III. ÚS 748/07

,

sp. zn. I. ÚS 931/08

,

sp. zn. IV. ÚS 697/09

a další) přitom dal již v minulosti najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však v záhlaví citované rozhodnutí rozhodně považovat nelze) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu