IV.ÚS 1713/09 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., o návrhu na zrušení tzv. zdravotnických poplatků, takto: V ústavní stížnosti doručené osobně dne 1. 7. 2009 stěžovatelka navrhla zrušení povinnosti platit regulační zdravotnické poplatky. Její ústavní stížnost není sepsána advokátem a stěžovatelka advokátem zastoupena není - viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Její ústavní stížnost tedy nesplňuje požadavky řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 1713/09 · Ústavní soud České republiky: H., o návrhu na zrušení tzv. zdravotnických poplatků, takto: V ústavní stížnosti doručené osobně dne 1. 7. 2009 stěžovatelka navrhla zrušení povinnosti platit regulační zdravotnické poplatky. Její ústavní stížnost není sepsána advokátem a stěžovatelka advokátem zastoupena není - viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Její ústavní stížnost tedy nesplňuje požadavky řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Full text
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., o návrhu na zrušení tzv. zdravotnických poplatků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené osobně dne 1. 7. 2009 stěžovatelka navrhla zrušení povinnosti platit regulační zdravotnické poplatky. Její ústavní stížnost není sepsána advokátem a stěžovatelka advokátem zastoupena není - viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Její ústavní stížnost tedy nesplňuje požadavky řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka vedla, je zřejmé, že tento postup, kdy nerespektuje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, volí, ačkoli byla opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. věci vedené pod
sp. zn. I. ÚS 328/02
,
III. ÚS 390/02
a mnohé další). Požadavky kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovatelce známy již minimálně 5 let.
Obecně platí, že je na příslušném soudu, aby učinil opatření k odstranění případných vad návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Z dříve poskytnutých informací stěžovatelka ví, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než řádným návrhem a v zastoupení advokátem. Proto by bylo naprosto neefektivní a formalistické pokračovat v dalším poučování o tomtéž pro konkrétní řízení.
V projednávané věci soudkyně zpravodajka shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítla.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2009
Michaela Židlická
soudce zpravodaj