Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 1639/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.1639.08.1 AI generated

II.ÚS 1639/08 · Ústavní soud České republiky

Case Number II.ÚS 1639/08
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou, ve věci ústavní stížnosti JUDr. Richarda Tománka, se sídlem v Brně, Hlinky 142a, správce konkursní podstaty úpadkyně JJ International, s. r. o., zastoupeného Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2008, č. j. 8 Cmo 216/2007-384, a to výrokům II. a III. a části výroku I., jíž byl potvrzen výrok V. rozsudku nalézacího soudu a proti výrokům IV. a V.rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2006, č. j. 55 Cm 368/2002-273, takto:

Legislator headnote

AI generated

II.ÚS 1639/08 · Ústavní soud České republiky: Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou, ve věci ústavní stížnosti JUDr. Richarda Tománka, se sídlem v Brně, Hlinky 142a, správce konkursní podstaty úpadkyně JJ International, s. r. o., zastoupeného Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2008, č. j. 8 Cmo 216/2007-384, a to výrokům II. a III. a části výroku I., jíž byl potvrzen výrok V. rozsudku nalézacího soudu a proti výrokům IV. a V.rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2006, č. j. 55 Cm 368/2002-273, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Správce konkursní podstaty úpadkyně JJ International spol. s r. o. Brno, Veveří 31 podal ústavní stížnost, jíž se domáhal zrušení výše citovaných výroků o nákladech řízení, vydaných ve věci sporu o výši vypořádacího podílu, a tvrdil, že jejich vydáním bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že rozsudek odvolacího soudu současně napadl dovoláním, které však dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu není přípustné vůči výrokům o nákladech řízení, které mají dle Nejvyššího soudu povahu usnesení. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 142/06

.

Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita.

Stěžovatel podal návrh na přezkoumání rozhodnutí v rámci dovolacího řízení, tedy cestou mimořádného opravného prostředku. Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatelův výklad, podle něhož je ústavní stížnost přípustná vůči určitým výrokům rozsudku odvolacího soudu, i přestože vůči jiným výrokům téhož rozhodnutí bylo podáno dovolání a běží dovolací řízení, je vadný. Vedl by k nežádoucímu štěpení soudního řízení, kdy by ve věci nároku, vtěleného do původně celistvé a jednotné žaloby (návrhu) zároveň probíhalo řízení u více soudních instancí (srov. např. nález

sp. zn. II. ÚS 117/04

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 36, str. 413, dostupný z: http://nalus.usoud.cz ). Nehledě na skutečnost, že výrok o nákladech řízení je přímo závislý na rozhodnutí o věci samé a teprve definitivní rozhodnutí o věci samé činí definitivním i nákladový výrok. V tomto smyslu je podané dovolání prostředkem, který se týká i výroku o nákladech řízení.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2008

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj